Čínská iluze levného nákupu: Skryté poplatky, které vám sežerou marži
Nákup z Asie vypadá na první pohled lákavě. Jako účetní ale denně vidím firmy, kterým vysněný zisk zlikvidují nečekaná cla, záludné dodací podmínky a zdržné v přístavech.
Když mi klient poprvé přinese na stůl kalkulaci nového byznys plánu postaveného na dovozu zboží z Číny, obvykle vidím tabulku plnou optimismu. Cena za kus na platformě dodavatele vypadá směšně nízko. Vynásobí se to počtem kusů, přihodí se hrubý odhad za lodní dopravu, a výsledná marže po prodeji v Česku působí jako zaručená cesta k rychlému zbohatnutí. Praxe v mé účetní kanceláři ale ukazuje jiný, mnohem tvrdší obrázek.
Realita mezinárodního obchodu je plná nenápadných položek, které vám z původně oslnivé marže ukrojí tolik, že občas skončíte v minusu. Problém není v tom, že by čínští partneři nutně podváděli. Problém vězí v neznalosti pravidel hry ze strany začínajících českých dovozců. Nejde jen o samotné clo, ale o celou kaskádu poplatků, administrativních pastí a daňových nedorozumění.
Magická zkratka Incoterms a past jménem EXW
Všechno začíná už při vyjednávání ceny. Čínský dodavatel vám obvykle nabídne cenu v režimu EXW (Ex Works). Zní to skvěle, je to ta nejnižší možná částka. Znamená to ale jediné: zboží je vaše ve chvíli, kdy ho dodavatel vyloží před vrata své továrny kdesi v hlubinách provincie Guangdong. Od té chvíle platíte úplně všechno. Naložení na kamion, cestu do přístavu, vývozní celní odbavení v Číně, nalodění, námořní frakt, vykládku v Evropě a cestu do vašeho skladu.
Mnohem bezpečnější pro menší firmy bývá trvat na podmínce FOB (Free on Board). Tam dodavatel hradí veškeré náklady spojené s doručením zboží na palubu lodi v konkrétním čínském přístavu. Vy přebíráte otěže až na moři. Setkávám se i s tím, že se firmy snaží vyjednat DDP (Delivered Duty Paid), kdy dodavatel zařídí doručení až do vašich dveří včetně proclením. Zní to jako sen, ale účetně je to často noční můra. Zahraniční kurýři nebo partneři čínských firem občas zboží vyclí hromadně na sebe nebo na třetí stranu. Vy pak nemáte v ruce platný celní doklad znějící na vaše IČO, což znamená, že si z dovezeného zboží nemůžete legálně odečíst DPH. A to už bolí.
Celní matematika a chybějící papíry pro finančák
Dovoz ze zemí mimo Evropskou unii znamená, že zboží musí projít celním řízením. Základní sazba DPH v ČR je pevně daná na 21 %. To je fakt, se kterým musíte počítat. DPH se přitom nepočítá jen z ceny samotného zboží, ale z takzvané celní hodnoty. Ta zahrnuje cenu zboží, náklady na dopravu na hranice EU a samotné clo. Platíte tedy daň i z dopravy a ze cla.
Abychom my účetní mohli tuto DPH zařadit do vašeho daňového přiznání a nárokovat její odpočet, potřebujeme Jednotný správní doklad (JSD) nebo rozhodnutí o propuštění zboží do volného oběhu. Častou chybou začátečníků je, že zaplatí fakturu přepravci, zboží převezmou, ale celní doklady od spediční firmy nevyžádají. Bez JSD znějícího na vaši firmu vám finanční úřad odpočet neuzná.
Antidumping a nová regulace: Ochrana trhu něco stojí
Samotné clo se odvíjí od sazebníku TARIC a takzvaného HS kódu, pod kterým je zboží zařazeno. Někdy je clo nulové, jindy pár procent. Skutečným šokem ale bývají antidumpingová cla. Evropská unie chrání svůj trh před uměle zlevněným dovozem. Pokud se rozhodnete dovážet například elektrokola, ocelové spojovací materiály nebo určitou keramiku z Číny, můžete narazit na dodatečná cla. Podle dostupných odhadů a konkrétních případů z praxe mohou tato represivní cla u některých komodit dosahovat řádově i 40 až 70 % nad rámec běžné ceny. Než cokoliv objednáte, musíte znát přesný HS kód a prověřit, zda na něj antidumping nedopadá.
Kromě celních sazeb se dovozci musí vypořádat s novými regulacemi, jako je například mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Tento nástroj má na jednu stranu chvályhodný cíl: narovnat podmínky na trhu, aby evropští výrobci oceli či hliníku, kteří musí plnit přísné ekologické normy, nebyli znevýhodněni vůči špinavější produkci z Asie. Zároveň má globálně tlačit na snižování emisí. Pro malé dovozce to ale přináší tvrdý náraz v podobě obrovské administrativní zátěže. Musí složitě zjišťovat a vykazovat uhlíkovou stopu dovezených šroubků nebo trubek. Zavedení takových pravidel sice chrání domácí průmysl, ale pro mikropodniky představuje skrytý náklad v podobě desítek hodin práce navíc nebo nutnosti platit specializované poradce.
Zdržné, skladné a neúprosná realita přístavů
Pojmy jako Demurrage a Detention zná každý zkušený logistik, ale nováčci na ně zírají s otevřenou pusou, když jim přijde faktura. Kontejner má v přístavu (například v Hamburku nebo v Koperu) vyhrazený určitý počet dní, po které tam může ležet zdarma. Jakmile se tento čas překročí, začnou naskakovat poplatky za zdržné (Demurrage). A nejedná se o drobné.
Proč by tam kontejner ležel déle? Třeba proto, že celníkům chybí certifikát CE k vašim elektronickým hračkám a nařídí kontrolu. Nebo proto, že váš spedice nemá volný kamion na odvoz do Česka. Stejně tak platíte Detention, pokud sice kontejner odvezete, ale nevrátíte prázdnou bednu rejdaři včas. Tyto poplatky dokážou během dvou týdnů zlikvidovat zisk z celé palety zboží.
Inflace z pohledu dovozce vs. čísla ze zpráv
Když mluvíme o nákladech, nelze opomenout výkyvy cen. Když centrální banky a statistické úřady reportují roční míru inflace, operují s průměrným spotřebitelským košem. Oficiální čísla mohou ukazovat zklidnění, třeba kolem tří procent. Jenže pro drobnou firmu, která dováží zboží z Asie, je tato makroekonomická statistika naprosto odtržená od reality.
Jejich osobní podnikatelská inflace se řídí cenou námořní přepravy, která dokáže ze dne na den skočit na dvojnásobek kvůli krizi v Rudém moři, a výkyvy kurzu dolaru. Pokud se kontejner zdraží z řádově 2 000 na 4 000 dolarů, a do toho koruna oslabí, náklady na jeden dovezený kus mohou vyskočit o desítky procent. Suchá čísla spotřebitelského indexu vůbec neodráží stres, který zažívá podnikatel, když musí toto zdražení promítnout do konečné ceny, riskovat ztrátu zákazníků a přitom z něčeho zaplatit hypotéku a rodinné nákupy. Inflace je vždy subjektivní a v mezinárodním obchodu kouše mnohem agresivněji, než ukazují grafy ve večerních zprávách.
Kurzové rozdíly a skryté bankovní provize
Faktury do Číny se platí téměř výhradně v amerických dolarech (USD). Pokud máte účet jen v českých korunách, vaše banka provede konverzi podle svého devizového kurzu. Ten bývá k běžným klientům velmi nevlídný. Kurzová marže banky může dělat klidně dvě až tři procenta z objemu transakce. U platby za statisíce korun tak bance nevědomky odevzdáte tisíce jen na nevýhodném kurzu.
Navíc u zahraničních plateb mimo SEPA prostor (platby typu SWIFT) často narazíte na poplatky korespondenčních bank, pokud nezvolíte správný typ poplatkových instrukcí (ideálně OUR, kdy hradíte poplatky vy, aby dodavateli dorazila přesná částka a neodmítl zboží odeslat). Zřízení multiměnového účtu nebo využívání devizových společností s lepšími kurzy by mělo být prvním krokem ještě předtím, než pošlete zálohu do Asie.
Nákup v Číně není pro naivky. Než vůbec začnete jednat o slevě z ceny zboží, musíte mít spočítaný takzvaný landed cost — tedy finální náklad na to, že vám zboží leží ve skladu v Česku, legálně vyclené a s papíry pro účetní. Teprve když si do tabulky přidáte DPH, clo, reálnou cenu dopravy, rezervu na zdržné a kurzové ztráty, uvidíte, jestli ten byznys dává ekonomický smysl. Pokud si tohle nezpracujete předem, budete patřit k těm klientům, kteří mi na konci roku přinesou štos papírů a diví se, proč mají prázdný účet, když přece nakoupili tak výhodně.
Zdroje
- — Portál veřejné správy: Popis mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM)
Struktura nákladů u typického importu (orientační model)
⚠ Graf představuje pouze hrubý orientační model. Skutečné poměry se diametrálně liší podle typu zboží, HS kódu a aktuálních cen námořní dopravy.
| Kategorie | Podíl na celkových nákladech (%) |
|---|---|
| Cena zboží u dodavatele (FOB) | 60 |
| Logistika a pojištění | 20 |
| Clo a celní služby | 10 |
| Skryté poplatky (kurzy, zdržné) | 10 |
Zakladatel Firmologu, člen Komory certifikovaných účetních ČR a člen AIA (Association of International Accountants – Asociace mezinárodních účetních). Píše o podnikání, číslech a o tom, jak se ekonomika skutečně promítá do života lidí a firem – v Česku i v zahraničí.