Irský daňový zázrak: proč tam sídlí giganti a co si z toho může Česko vzít

Když si pan Novák z Horní Lhoty otevírá truhlářskou dílnu, počítá, jestli utáhne nájem a zálohy na energie. Globální korporace řeší v bleděmodrém to samé, jen se bavíme o miliardách a šoupání figurkami po mapě celého světa. Irsko, malá ostrovní země na okraji Evropy, se pro ně v posledních desetiletích stalo zaslíbenou zemí. Z ospalého státu se vyloupl ekonomický tygr, jehož daňový zázrak budí obdiv i kritiku. Slouží jako symbol daňové optimalizace, ale i jako učebnicový příklad, jak nakopnout malou ekonomiku k růstu. Proč si giganti z různých odvětví vybrali právě Irsko jako svou evropskou základnu a jaké poučení z toho plyne pro Českou republiku, ukazuje pohled do tamních účetních knih.

Kouzlo dvanácti a půl procenta

Nejviditelnější magnet na firmy představuje nízká sazba korporátní daně. Po mnoho let se standardní sazba držela na úrovni 12,5 %. To je hluboko pod průměrem většiny rozvinutých zemí i pod průměrem Evropské unie. Tato sazba platí pro aktivní obchodní příjmy, což hraje zásadní roli. Pro srovnání: v České republice činí sazba daně z příjmů právnických osob 21 % (od roku 2024), což je téměř dvojnásobek irské sazby.

Nízká daň ale není jediná vějička. Irové vybudovali propracovaný a flexibilní daňový režim, který efektivně podporuje investice a přesun zisků. Zahrnuje i další nástroje, které umožňují optimalizace a snižování efektivní daňové zátěže.

Dvojitý Ir, holandský sendvič a patenty v krabici

Historicky Irsko proslulo mechanismy s exotickými názvy jako „Double Irish“ s „Dutch Sandwich“. Tyto kličky umožňovaly korporacím přesouvat zisky z duševního vlastnictví, tedy z patentů, licencí a autorských práv, do daňových rájů. Efektivní daňová sazba se tak dostala na velmi nízké úrovně, někdy i pod 1 %. Pod tlakem mezinárodních organizací (OECD) a Evropské unie sice musela irská vláda tyto konkrétní mechanismy postupně omezovat a rušit, vždy ale našla nové cesty, jak zůstat v pelotonu konkurenceschopnosti.

Staré triky nahradil režim pro duševní vlastnictví, takzvaný Knowledge Development Box (KDB). Ten umožňuje sníženou efektivní sazbu daně z příjmů plynoucích z kvalifikovaného duševního vlastnictví, často na úrovni 6,25 %. Má to ale háček. Výzkum a vývoj, který k tomuto vlastnictví vedl, musel probíhat fyzicky v Irsku. Firmy tak mají motivaci nejen papírově přesouvat zisky, ale reálně investovat do výzkumu a vývoje přímo na ostrově.

Zkreslený HDP a investice na obyvatele

Daňové a investiční prostředí udělalo z Irska jednoho z největších příjemců přímých zahraničních investic (PZI) na světě v přepočtu na obyvatele. Tyto peníze nepřinášejí jen finanční kapitál. Generují pracovní místa, know-how a stimulují celou ekonomiku. Země se chytře zaměřila na sektory s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou farmaceutický průmysl, biotechnologie a informační technologie. Tato odvětví dnes fungují jako hnací motor irského exportu a inovací.

Makroekonomické ukazatele Irska kvůli těmto PZI často vykazují extrémní výkyvy. Údaje o HDP mohou být značně zkreslené, protože zisky nadnárodních korporací se započítávají do irského HDP, ačkoliv značná část těchto peněz vzápětí odtéká zpět do mateřských zemí. Pro realistické hodnocení irské ekonomiky je naprosto nezbytné sledovat i jiné ukazatele. Například hrubý národní důchod (HND) mnohem lépe odráží skutečný příjem obyvatel.

Angličtina, drahé bydlení a brána do Evropy

Daňové výhody by samy o sobě nestačily. Irsko boduje kvalifikovaným a anglicky mluvícím pracovním trhem. Vláda nalila značné prostředky do vzdělávání, zejména v technických a vědních oborech, aby zajistila nadnárodním korporacím dostatek talentů. Strategická poloha Irska funguje jako brána do Evropy pro firmy z USA a Spojeného království. Když se k tomu přidá kvalitní infrastruktura v podobě přístavů, letišť a telekomunikací, vzniká pro investory neodolatelný balíček.

V posledních letech se ale objevují trhliny. Irsko čelí nedostatku bydlení a vysokým životním nákladům, zejména v Dublinu. Tyto faktory komplikují nábor zaměstnanců a zvyšují provozní náklady firem. Působí tak jako určitá kontraproduktivní síla vůči daňovým výhodám.

Konec večírku? Nastupuje globální minimální daň

Irský daňový model čelil po léta intenzivní mezinárodní kritice a tlaku, zejména ze strany OECD a EU. Kritici argumentovali, že Irsko se podílí na „závodě ke dnu“ v oblasti korporátního zdanění a umožňuje firmám vyhýbat se placení daní v zemích, kde reálně generují své zisky. Tento tlak vyvrcholil dohodou o globální minimální dani, schválenou v rámci OECD a G20.

Tato daň má zajistit, že velké nadnárodní korporace budou platit efektivní daň ve výši alespoň 15 % bez ohledu na to, kde sídlí. Pro Irsko to představuje významnou změnu. Nakonec se k dohodě připojilo, ačkoliv s počátečními výhradami. Implementace znamená, že irská standardní sazba 12,5 % bude muset být pro velké korporace navýšena na 15 %. Konkurenční výhoda Irska se tím sice snižuje, ale zároveň se vytvářejí rovnější podmínky pro mezinárodní obchod a investice.

Česká domácí úloha z irského úspěchu

Irský model nabízí několik lekcí pro Českou republiku, ačkoliv je třeba brát v úvahu rozdílné ekonomické a geografické kontexty:

• Strategická specializace: Irsko se cíleně zaměřilo na vybrané sektory s vysokou přidanou hodnotou a přizpůsobilo jim své daňové a investiční prostředí. Česká republika by mohla definovat své hlavní sektory a vytvořit pro ně atraktivní ekosystém.
• Podpora inovací a R&D: Režimy pro duševní vlastnictví, jako je KDB, ukazují, jak lze daňovými nástroji podporovat výzkum a vývoj. Česká republika by mohla posílit své daňové úlevy na R&D a zjednodušit jejich uplatňování, aby motivovala firmy k inovacím přímo v zemi.
• Kvalifikovaná pracovní síla: Irsko masivně investovalo do vzdělání a výchovy talentů. Pro Českou republiku je nutné pokračovat v reformách vzdělávacího systému, zejména v technických a digitálních oborech, a přitahovat a udržet si kvalifikované pracovníky.
• Stabilní a předvídatelné prostředí: Ačkoliv irský daňový systém prošel změnami, vždy se snažil poskytovat firmám stabilitu a předvídatelnost. Časté změny daňových zákonů v České republice mohou investory odrazovat. Dlouhodobá vize a konzistentní přístup hrají zásadní roli.
• Mezinárodní spolupráce: Irsko se muselo přizpůsobit mezinárodním normám. Česká republika by měla aktivně participovat na formování těchto pravidel a zároveň si uvědomit, že v globální ekonomice je nezbytné hledat rovnováhu mezi národními zájmy a mezinárodními závazky.

Irský daňový zázrak je propletený fenomén, který nelze redukovat pouze na nízkou daňovou sazbu. Je to výsledek dlouhodobé strategie, která kombinovala daňové pobídky s investicemi do vzdělání, infrastruktury a cílenou podporou inovativních sektorů. I když se éra extrémně nízkých efektivních daňových sazeb pro globální korporace pomalu chýlí ke konci s nástupem globální minimální daně, Irsko si pravděpodobně udrží svou pozici atraktivní destinace pro PZI díky dalším komparativním výhodám, které si za desetiletí vybudovalo.

Pro Českou republiku slouží Irsko jako inspirace, jak se malá země může stát významným hráčem na globální ekonomické scéně. Neznamená to slepé kopírování. Jde spíše o poučení z irského strategického myšlení, schopnosti adaptace a důrazu na budování konkurenčních výhod v oblastech s vysokou přidanou hodnotou.