Když klient dělá mrtvého brouka: Vymahatelnost faktur v Česku, USA a Irsku
Vydat fakturu je jedna věc, dostat zaplaceno druhá. Jak se liší obrana českého živnostníka oproti freelancerům v USA nebo Irsku? Někde pomůže soud, jinde tvrdá kultura a hrozba zničeného kreditu.
Vydáte fakturu, řádně z ní odvedete DPH a sociální pojištění, ale peníze na účtu nikde. Jako účetní vidím tento scénář u stovek živnostníků. Zisk na papíře vypadá skvěle, jenže účty v samoobsluze jím nezaplatíte. Když se klient rozhodne neplatit, ocitá se drobný podnikatel v nezáviděníhodné situaci. Právní systém teoreticky nabízí ochranu, v praxi se ale často mění v test nervů a peněženky. Jak si v tomto ohledu stojí český živnostník v porovnání s freelancery ve Spojených státech nebo v Irsku?
Česko: Byrokratický maraton s nejistým koncem
Český systém vymáhání pohledávek stojí na předžalobních výzvách, elektronických platebních rozkazech a následných exekucích. Teorie zní docela přímočaře. Pošlete výzvu, soud vydá rozkaz a exekutor koná. Skutečnost bývá o poznání drsnější. Soudní poplatky činí standardně 5 % z vymáhané částky (minimálně 1 000 Kč), k tomu musíte připočítat odměnu advokáta. Pokud dlužník podá odpor, mění se zrychlený proces v klasické soudní řízení, které se táhne měsíce i roky.
Tady narážíme na obrovský problém s časem a hodnotou peněz. Když se s dlužníkem soudíte tři roky, inflace mezitím z vymožené částky ukousne obrovský kus reálné hodnoty. To, co byla na začátku sporu adekvátní odměna za váš čas, už po letech stačí sotva na pokrytí tehdejších nákladů. Zatímco pro makroekonomy je to jen suchý pokles kupní síly, pro rodinný rozpočet živnostníka to znamená konkrétní neuskutečněné nákupy, nutnost sáhnout do železné rezervy nebo zrušenou dovolenou. Ztráta padesáti tisíc korun pro nadnárodní korporaci znamená drobnou odchylku v excelové tabulce. Pro běžnou domácnost OSVČ je to tvrdá rána.
Navíc český trh je plný společností s ručením omezeným, které nemají žádný reálný majetek. Často slýchám od klientů zoufalé příběhy, kdy vyhrají soud, mají v ruce pravomocný rozsudek a zaplacené nemalé poplatky za advokáta. Exekutor ale po měsících pátrání zjistí, že firma sídlí na virtuální adrese, její účty zejí prázdnotou a jednatelem je takzvaný bílý kůň. Zákonná ochrana je v takovém případě naprosto bezzubá. Podnikatel nejenže nedostane zaplaceno za svou práci, ale navíc dotuje státní aparát a právníky.
Spojené státy: Právníci na steroidech a strach o kreditní skóre
Ve Spojených státech narazíte na zcela odlišnou kulturu. USA nemají jednotný systém občanského práva jako většina evropských států, pravidla hry se mění od New Yorku po Kalifornii. Smlouva je tam naprostou modlou. Zatímco u nás platí, že co není ve smlouvě, řídí se občanským zákoníkem, v zámoří platí převážně to, co si podepíšete. Pokud nemáte jasně sjednané penále za pozdní platbu přímo v kontraktu, vymáhá se sankce mnohem hůře. Americký přístup k řešení sporů je ale z podstaty agresivnější a mnohem více zaměřený na okamžitý finanční dopad na dlužníka.
Pro menší částky existují soudy pro drobné nároky (Small Claims Court). Limity, do kterých můžete tyto soudy využít, se liší podle státu – podle dostupných odhadů jde řádově o jednotky až nižší desítky tisíc dolarů. Tyto soudy fungují relativně rychle a nevyžadují advokáta. Skutečnou zbraní amerického freelancera ale není soud, nýbrž kreditní systém a inkasní agentury.
Pokud dlužníka předáte inkasní agentuře (collection agency), objeví se mu tento škraloup v jeho kreditní zprávě. A zničené kreditní skóre v USA znamená, že si nevezmete hypotéku, nepronajmete auto a často ani nezískáte lepší kancelářské prostory. To je obrovská páka. Stinnou stránkou je takzvané americké pravidlo (American Rule) při běžných soudních sporech. Každá strana si obvykle platí své právníky sama, i když vyhraje. To dostává drobné podnikatele pod obrovský tlak ke smíru. Soudit se o deset tisíc dolarů v běžném řízení nedává ekonomický smysl, protože účet za právníka spolkne celou vymoženou částku.
Irsko: Anglosaská efektivita s evropskými pravidly
Irsko funguje jako zajímavý most mezi anglosaským zvykovým právem a evropskými regulacemi. Irský systém plně aplikuje unijní směrnici o zpožděných platbách. To znamená, že dodavatel má automaticky právo na zákonný úrok z prodlení a paušální náhradu nákladů na vymáhání. Vymahatelnost je v Irsku často rychlejší než v Česku díky odlišnému fungování tamních institucí a odlišné obchodní kultuře, kde reputace hraje zásadní roli. Irsko je malý trh a pověst nespolehlivého plátce se tam šíří bleskovým tempem.
Zlatým hřebem irského systému pro živnostníky je řízení o drobných nárocích (Small Claims Procedure). Tento systém je navržen přímo pro spory do 2 000 eur. Celý proces vyřídíte online, soudní poplatek je pevně stanoven na pouhých 25 eur a systém je záměrně nastaven tak, aby do něj advokáti vůbec nezasahovali. Pro nezávislého profesionála, kterému místní firma dluží patnáct set eur, jde o neuvěřitelně efektivní nástroj.
U vyšších částek se irský systém podobá tomu americkému v tom smyslu, že právní služby jsou na tamním trhu poměrně drahé. To obě strany silně motivuje k mimosoudnímu vyrovnání. Nikdo nechce platit dublinským právníkům stovky eur za hodinu práce kvůli sporu o fakturu za marketingovou kampaň.
Zákony vás nespasí, prevence ano
Kde je tedy pozice OSVČ nejlepší? Záleží na úhlu pohledu. V Česku máme relativně dostupné právní služby a jasně dané tabulkové soudní poplatky, ovšem s rizikem nevymahatelnosti u prázdných firem. V Irsku se můžete spolehnout na geniálně jednoduché řešení mikrodluhů a přísné sankce z evropských směrnic. V USA vás zase chrání tvrdá kultura inkasních agentur a všudypřítomný strach z poškození firemního kreditního skóre.
Z mé vlastní praxe ale vyplývá jedno neúprosné pravidlo. Jakmile faktura překročí splatnost o třicet dní a dlužník přestane komunikovat, šance na plné vymožení dluhu rapidně klesá s každým dalším týdnem k bodu mrazu. Můžete mít ten nejlepší právní systém na světě, ale peníze, které nemáte na účtu vy, má na účtu někdo jiný a pravděpodobně s nimi už dávno disponuje.
Mnoho začínajících podnikatelů se bojí říct si o zálohu, aby klienta neodradili. Mají pocit, že se tím staví do nevýhodné pozice. Opak je pravdou. Kdo není ochoten zaplatit alespoň třicet nebo padesát procent částky předem, ten obvykle neplánuje zaplatit bez problémů ani na konci. Zavedení zálohových faktur nebo pravidelných průběžných plateb zachránilo podnikání nejednomu mému klientovi.
U větších B2B zakázek dává velký smysl zvážit faktoring. Prodejem pohledávky sice přijdete o několik procent z celkové částky, ale přenesete riziko nezaplacení na faktoringovou společnost a peníze máte na účtu prakticky okamžitě. Těch pár obětovaných procent je často mnohem levnější daň za klidný spánek než měsíce nejistoty a placení právníků.
Neexistuje dokonalý právní řád, který by vás stoprocentně ochránil před špatným obchodním rozhodnutím. Smlouva je v konečném důsledku jen kus papíru, dokud obě strany nemají vůli ji dodržovat. Pokud něco vypadá jako příliš rizikový obchod bez finančních záruk, raději z něj vycouvejte dřív, než do něj vložíte stovky hodin vlastního času. Nezaplacená faktura vás totiž vždycky stojí víc než jen chybějící peníze na účtu – bere vám energii, kterou potřebujete k rozvoji vlastního byznysu, a čas, který jste mohli věnovat klientům, kteří si vaší práce skutečně váží.
Zdroje
Zakladatel Firmologu, člen Komory certifikovaných účetních ČR a člen AIA (Association of International Accountants – Asociace mezinárodních účetních). Píše o podnikání, číslech a o tom, jak se ekonomika skutečně promítá do života lidí a firem – v Česku i v zahraničí.