Firmolog RSS
Firmolog
Podnikání 🇨🇿 vs Irsko

Když soláry nestačí: Jak české firmy hledají energetickou nezávislost a co nás učí Irsko

Účty za energie likvidují zisk a střecha pro solární panely není nafukovací. Účetní pohled na rekuperaci, biomasu a irskou cestu k nezávislosti, která dává finanční smysl.

FC
Frank Cross · Zakladatel Firmologu
7. 10. 2026 · 8 min čtení
Sdílet f X in

Když vám na stůl přistane nová záloha na energie, úsměv vás většinou přejde. Jako účetní vidím do střev mnoha firem a ten šok v očích majitelů, když jim dodavatel napálí novou cenu, je všude stejný. Hned se začne mluvit o solárních panelech. Fotovoltaika je dnes zaklínadlem, které má vyřešit všechny naše problémy s drahým proudem. Jenže střecha není nafukovací, slunce v zimě prostě tolik nesvítí a energeticky náročné provozy přes den spotřebují násobně víc, než jim panely dokážou dodat. Co dál? Pokud chceme přestat krvácet na provozních nákladech, musíme se poohlédnout po jiných cestách k energetické soběstačnosti.

Inflace na papíře a inflace v tovární hale

Zprávy nám neustále tvrdí, jak se inflace vyvíjí a klesá. Oficiální index spotřebitelských cen ukazuje nějaké číslo, nad kterým ekonomové v televizních studiích souhlasně kývou hlavami. Jenže suchá statistika je jedna věc a realita v terénu druhá. Zkuste říct majiteli střední pekárny, kterému právě skončila fixace a elektřina i plyn mu zdražily na trojnásobek, že inflace je vlastně pod kontrolou. Pro něj má inflace podobu existenční hrozby.

Vnímání růstu cen je extrémně subjektivní. Běžná domácnost řeší cenu másla a pohonných hmot. Průmyslová firma nebo zpracovatelský závod vnímá inflaci primárně přes cenu megawatthodiny. Vaše osobní inflace se odvíjí od toho, co reálně nakupujete a spotřebováváte, ne od celorepublikového průměrného košíku. A právě tenhle cenový šok na straně vstupů nutí firmy jednat a hledat vlastní zdroje energie, protože donekonečna promítat vyšší náklady do koncových cen produktů jednoduše nelze. Zákazník by nakonec odešel jinam.

Ostrovní inovace: Proč se Irsko muselo zařídit jinak

Když hledáme inspiraci, dává smysl podívat se tam, kde tlak na soběstačnost existuje mnohem déle. Irsko je ostrov. Historicky tamní firmy neměly luxus obrovské propojené kontinentální sítě, ze které by si v případě nouze levně stáhly přebytky z okolních států. Musely se naučit pracovat s tím, co mají přímo na místě. Podle dostupných odhadů tvoří obnovitelné zdroje v Irsku významný podíl energetického mixu, a to nejen díky obrovským větrným farmám na pobřeží, ale i díky přístupu samotných podniků.

Zatímco u nás se diskuse často smrskne na to, kolik panelů se vejde na plechovou halu, menší irské firmy, zejména v silném potravinářském a zemědělském sektoru, se naučily mistrně využívat odpad a zbytkové teplo. Irský pivovar nebo lokální mlékárna často fungují tak, že organický odpad z výroby rovnou fermentují v bioplynové stanici, čímž pohánějí další procesy. Nečekají, až jim energii někdo dodá ze sítě. Berou to, co by jinak musely složitě a draze likvidovat, a mění to na teplo a elektřinu. Tento uzavřený cyklus je něco, co se u nás zatím prosazuje spíše u gigantických podniků, ale pro menší a střední firmy to zůstává nevyužitou příležitostí.

Zbytkové teplo: Peníze, které vyfukujeme oknem

Nejlevnější energie je ta, kterou už jednou máte, ale bez užitku ji vyhodíte. Typickým příkladem z praxe, který mě jako účetního vždycky fascinuje, je plýtvání zbytkovým teplem. Představte si běžnou střední firmu, která má v hale několik kompresorů, případně provozuje serverovnu nebo chladicí boxy. Všechna tato zařízení generují obrovské množství tepla. Standardní postup v mnoha českých firmách? Teplo se odvede obřími ventilátory ven na ulici a v sousední administrativní budově se na podzim zapne drahý plynový kotel.

Rekuperace, tedy zpětné získávání tepla, je přitom technologicky zvládnutá věc. Zbytkovým teplem z výroby můžete vytápět kanceláře, ohřívat užitkovou vodu pro zaměstnance nebo ho vracet zpět do výrobního procesu, kde je potřeba nižší teplotní spád. Podle orientačních odhadů z trhu se návratnost takových systémů pohybuje často mezi třemi až pěti lety, v závislosti na aktuálních cenách energií a specifikách provozu. A jakmile se investice zaplatí, teplo máte v podstatě zadarmo. Nepotřebujete povolení na připojení do sítě, neřešíte kapacitu trafačky, jen smysluplně využíváte fyziku.

Biomasa a vlastní odpad jako palivo

Další kapitolou, kde máme co dohánět, je využití vlastního odpadu. Pokud jste dřevozpracující firma, truhlárna nebo zemědělský podnik, denně produkujete materiál, který má energetickou hodnotu. Štěpka, piliny, pelety nebo biomasa ze zbytků úrody. Místo toho, abyste platili externí firmě za odvoz a likvidaci tohoto odpadu, můžete do něj investovat jako do zdroje.

Zřízení moderní kotelny na biomasu sice vyžaduje počáteční kapitál, ale pro provozy s konstantním přísunem vlastního paliva to dává obrovský ekonomický smysl. Děláte dvě věci najednou: zbavujete se nákladů na odpadové hospodářství a radikálně snižujete účty za teplo. V Irsku je tento model naprosto běžný i u menších farem, které využívají malé anaerobní digestoře k výrobě vlastního bioplynu. Česká legislativa je v tomto ohledu často složitější a povolovací procesy trvají déle, ale pro firmy, které mají vlastní surovinu, je to cesta k naprosté izolaci od výkyvů burzovních cen energií.

Účetní realita, daně a dotační past

Každá investice do energetické soběstačnosti musí projít nemilosrdným sítem čísel. Jako podnikatelé neinvestujete do zelených technologií jen proto, abyste si mohli dát hezkou ikonku na web, ale proto, abyste ochránili své cash flow. Sazba daně z příjmů právnických osob v ČR je 21 %. Pokud investujete do vlastního zdroje tepla nebo rekuperace, odpisy tohoto majetku vám postupně snižují daňový základ. To je čistý a předvídatelný mechanismus.

Do hry však často vstupují dotace. Stát a Evropská unie se snaží přechod k soběstačnosti podporovat a získat peníze z fondů zní na první poslech skvěle. Jenže reálný dopad dotací bývá dvousečný. Pozitivem je bezesporu finanční injekce, která může pokrýt nezanedbatelnou část pořizovacích nákladů a zkrátit dobu návratnosti. Rizikem a obrovským skrytým nákladem je ale byrokracie a deformace trhu. Často vidím, že firma musí svůj projekt nesmyslně předimenzovat, ne proto, že by takovou kapacitu potřebovala, ale proto, že to vyžadují tabulky pro schválení dotace. Nakonec koupíte dražší technologii, zaplatíte tučné honoráře poradcům na vyřízení žádosti a dalších pět let trnete, jestli při auditu neuděláte formální chybu, kvůli které budete muset vše vracet. Mnohdy se ukáže, že menší, chytře navržený systém financovaný z vlastních zdrojů nebo běžného komerčního úvěru vyjde firmu ve finále levněji a hlavně s klidnějším spánkem.

Cesta k energetické nezávislosti nevede přes jedno zázračné řešení. Solární panely mají své nezastupitelné místo, ale skutečně efektivní firma se dívá pod povrch. Začíná auditem toho, kde energii zbytečně ztrácí, a hledá cesty, jak využít to, co už má přímo v hale. Ať už jde o teplo z kompresorů, nebo piliny v sile. Soběstačnost totiž nezačíná na střeše, ale u chytré práce s vlastními zdroji.

Sdílet f X in

Odhadované využití alternativních zdrojů (mimo solár) v malých podnicích

Zdroj: Oborové asociace a Eurostat – orientační odhad

⚠ Čísla představují pouze hrubý orientační odhad míry penetrace těchto technologií ve výrobních MSP a neslouží jako přesná oficiální statistika.

Kategorie Česko (%) Irsko (%)
Biomasa a odpad 15 35
Rekuperace tepla 10 25
Tepelná čerpadla 25 40
FC
Frank Cross · Zakladatel Firmologu

Zakladatel Firmologu, člen Komory certifikovaných účetních ČR a člen AIA (Association of International Accountants – Asociace mezinárodních účetních). Píše o podnikání, číslech a o tom, jak se ekonomika skutečně promítá do života lidí a firem – v Česku i v zahraničí.