Právo na odpojení: Jak nová pravidla drtí flexibilitu malých firem a co ukazuje Irsko
Zaměstnanci mají právo ignorovat e-maily po pracovní době. Zatímco Irsko zvolilo měkčí přístup, české firmy se děsí další byrokracie. Co to znamená pro běžný provoz a náklady malého byznysu?
Zvoní mi telefon. Je pátek, devět večer. Volá majitel menší logistické firmy, celý bez sebe, protože mu v účetním systému nesedí DPH u zahraniční faktury a kamion čeká na hranicích. Zvednu to, protože jako majitel účetní firmy prostě občas musím hasit požáry. Můj čas, moje zodpovědnost. Kdyby ale ten samý majitel zavolal svému dispečerovi nebo řadové asistentce, dostal by se na velmi tenký led. Evropou totiž obchází strašák jménem „Right to Disconnect“ – právo na odpojení.
Téma digitální odpojenosti zaměstnanců po pracovní době už dávno není jen výsadou velkých korporací s prosklenými kancelářemi a obřími HR odděleními. Dopadá to přímo na malé firmy, které historicky stály na flexibilitě, ochotě zatáhnout za jeden provaz a občasném večerním e-mailu. Když se podívám na to, jak k této problematice přistupují v Irsku a jak se na ni připravujeme u nás v Česku, vidím propastný rozdíl v myšlení.
Irský model: Kodex místo biče
Irsko zavedlo pravidla pro právo na odpojení už v dubnu 2021. Neudělali to ale formou tvrdé novely zákoníku práce s drakonickými pokutami za každý odeslaný e-mail v devět večer. Tamní úřad pro vztahy na pracovišti (Workplace Relations Commission) vydal takzvaný Code of Practice. Zahrnuje tři hlavní pilíře: právo zaměstnance nepracovat mimo běžnou pracovní dobu, právo nebýt za toto odmítnutí trestán a povinnost respektovat právo na odpojení ostatních kolegů.
Z praktického hlediska to pro malou dublinskou marketingovou agenturu znamená, že šéf sice může poslat nápad na kampaň o půlnoci, ale zaměstnanec ho smí bez jakýchkoliv sankcí ignorovat až do rána. Kodex sám o sobě není právně vymahatelný zákon, za jehož porušení by hrozila okamžitá pokuta. Pokud ale dojde na pracovněprávní spor – například kvůli vyhoření nebo nespravedlivému propuštění – soud k tomuto kodexu přihlíží. Zaměstnavatel, který nemá interní politiku odpojení, má u soudu obrovskou nevýhodu.
Irský přístup dává malým firmám prostor dýchat. Nenutí je instalovat drahé softwary na blokování serverů po 18. hodině. Nutí je pouze k tomu, aby si se zaměstnanci jasně vyjasnili očekávání. Pokud se něco pokazí, řeší se to na bázi zdravého rozumu a vzájemné dohody.
Česká realita a strach z byrokracie
V Česku máme tendenci brát evropské směrnice a nařízení a přidávat k nim další vrstvy papírování. Náš zákoník práce je už tak dost rigidní dokument. Pracovní doba, limity přesčasů a povinné doby nepřetržitého odpočinku jsou striktně dány. Jakmile se začne mluvit o uzákonění práva na odpojení u nás, majitelé malých firem, se kterými denně mluvím, propadají zoufalství. Vidí za tím jediné: povinnost vést další evidenci toho, kdo, kdy a proč otevřel firemní notebook.
Problém spočívá v samotné povaze malého podnikání. Patnáctičlenný e-shop nemá oddělení zákaznické podpory fungující na tři směny. Když v sobotu večer spadne platební brána, majitel potřebuje, aby se na to jeho IT specialista okamžitě podíval. Pokud by platilo tvrdé právo na odpojení bez výjimek, musel by mít tento zaměstnanec oficiálně nařízenou pracovní pohotovost.
Zákonná pravidla pro pracovní pohotovost v ČR jsou jasná. Zaměstnanci náleží odměna ve výši nejméně 10 % průměrného výdělku za dobu, kdy drží pohotovost, i když k žádné práci nedojde. Pokud práci reálně vykoná, mění se tato doba na výkon práce s příslušnými příplatky za přesčas, případně víkend či noc. Pro malou firmu s napjatým cash flow to může znamenat likvidační nárůst nákladů na personál.
Účet za flexibilitu a inflační tlaky
Zastánci tvrdého práva na odpojení argumentují ochranou duševního zdraví. Mají pravdu v tom, že neustálé pípání notifikací vede k vyhoření a fluktuaci, což firmu ve finále stojí mnohem víc než zaplacená pohotovost. Když ztratíte klíčového programátora, protože jste ho půl roku nenechali v klidu vyspat, hledání a zaškolení náhrady vás vyjde na stovky tisíc korun.
Do toho vstupuje aktuální ekonomická situace. Když čtete makroekonomické zprávy o mzdové inflaci a růstu spotřebitelských cen, vidíte jen průměrná procenta. Jenže suchá čísla z ČSÚ nebo Eurostatu nikdy neukážou ten subjektivní tlak, který cítí běžná domácnost. Pro zaměstnance, kterému se zvedly zálohy na energie o třetinu a nákup v supermarketu stojí o pětinu víc, má jeho volný čas jinou hodnotu. Už není ochoten dělat drobné ústupky a vyřizovat večerní maily „z dobré vůle“ jako před pár lety. Chce si buď chránit svůj čas na regeneraci, nebo za něj dostat tvrdě zaplaceno. Majitel firmy pak stojí před těžkým rozhodnutím: buď zdraží své služby klientům, aby pokryl rostoucí mzdové náklady, nebo se musí smířit s tím, že firma o víkendu prostě nefunguje.
Technologické pasti a asynchronní komunikace
Jak z toho ven, aniž byste museli platit statisíce za pohotovosti, nebo riskovat žaloby? Mnoho firem se uchyluje k technologickým řešením. Oblíbenou funkcí je plánované odesílání e-mailů. Já sám to dělám běžně. Pokud mám čas vyřizovat administrativu v neděli ráno, napíšu zprávy svým zaměstnancům, ale nastavím odeslání na pondělí 8:00.
Dalším krokem je přechod na čistě asynchronní komunikaci. Nástroje jako Slack nebo Teams umožňují nastavení statusu a notifikací. Praxe ale ukazuje, že technologie samotná problém nevyřeší, pokud se nezmění firemní kultura. Můžete mít v podpisu e-mailu krásnou větu o tom, že „tento e-mail byl odeslán mimo vaši pracovní dobu a neočekávám okamžitou odpověď“, ale pokud na poradě v pondělí zkritizujete zaměstnance, že nereagoval o víkendu, je vám právo na odpojení k ničemu.
Irský model měkkého doporučení doplněného o interní směrnice se mi z pohledu praxe jeví jako mnohem schůdnější cesta pro malé firmy než zavádění dalších paragrafů do zákoníku práce. Český malý byznys potřebuje flexibilitu, aby přežil v konkurenci velkých hráčů. Zodpovědný majitel ví, že lidi nesmí sedřít z kůže. Pokud ale stát začne mikromanažovat, v kolik hodin smí jít jaký e-mail, skončíme u toho, že si malé firmy nebudou moci dovolit zaměstnat lidi na plný úvazek a budou raději vše řešit přes externí dodavatele, na které se pracovní právo v takové míře nevztahuje.
Zákonodárci by měli vnímat realitu trhu. Místo vymýšlení nových sankcí by stačilo podporovat osvětu a pomoci firmám nastavit zdravé interní procesy. V konečném důsledku totiž žádný zákon nezachrání toxické pracovní prostředí, stejně jako zdravá firma nepotřebuje paragraf na to, aby nechala své lidi o víkendu odpočívat.
Zdroje
- — Vláda Irska: Tánaiste podepisuje kodex praxe o právu na odpojení
- — Evropská unie: Nový kodex praxe o právu na odpojení v Irsku
- — Ministerstvo práce a sociálních věcí: Odměna za pracovní pohotovost v české legislativě
Podíl zaměstnanců pracujících mimo běžnou pracovní dobu (orientační srovnání)
⚠ Tento graf představuje pouze orientační přiblížení trendů v práci přesčas a mimo běžnou dobu; pro aktuální a přesná čísla nahlédněte do primárních statistik Eurostatu.
| Kategorie | Odhadovaný % podíl zaměstnanců |
|---|---|
| Česká republika | 38 |
| Irsko | 29 |
| Průměr EU | 34 |
Zakladatel Firmologu, člen Komory certifikovaných účetních ČR a člen AIA (Association of International Accountants – Asociace mezinárodních účetních). Píše o podnikání, číslech a o tom, jak se ekonomika skutečně promítá do života lidí a firem – v Česku i v zahraničí.