Skrytý účet za ESG: Kolik stojí malé firmy sběr dat a co nás učí Irsko
Povinnost vykazovat udržitelnost drtí přes dodavatelské řetězce i ty nejmenší podniky. Zelené tabulky stojí čas i peníze. Jak se s byrokracií perou české firmy a proč jsou Irové o krok napřed?
Přistál mi v e-mailu excelový sešit s pětatřiceti záložkami. Odesílatelem byl majitel malé rodinné lakovny na Moravě, který dodává komponenty pro velkého německého výrobce automobilových dílů. V textu zprávy stála jediná věta: „Franku, chtějí po nás spočítat uhlíkovou stopu a Scope 3 emise, jinak nás vyškrtnou ze seznamu dodavatelů. Co s tím mám dělat?“
Tohle je každodenní realita, se kterou se jako účetní setkávám stále častěji. Evropská směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti (CSRD) sice formálně míří na velké korporace a banky, ale v praxi funguje jako lavina. Velká firma musí vykázat, jak je zelená. Aby to mohla udělat, musí posbírat data od všech svých subdodavatelů. A tak se byrokratická zátěž elegantně přelije na bedra malých s.r.o. a živnostníků, kteří nemají žádná oddělení pro udržitelnost, žádné experty na ESG a často ani tušení, co přesně se po nich žádá.
Když se z účetního stane detektiv uhlíkové stopy
Malé české firmy jsou zvyklé na leccos. Umíme se poprat s neustále se měnícím daňovým řádem, přežili jsme kontrolní hlášení i EET. Sběr dat pro ESG reporting je ale úplně jiná disciplína. Nejde jen o to vzít fakturu za elektřinu a opsat z ní spotřebu megawatthodin. Odběratelé chtějí znát detaily, které firma nikdy předtím nesledovala.
Zatímco přímé emise z firemních aut nebo kotlů (takzvaný Scope 1) a nepřímé emise z nakoupené energie (Scope 2) se dají z účetních dokladů vyčíst poměrně snadno, peklo nastává u kategorie Scope 3. Zahrnuje veškeré další nepřímé emise v hodnotovém řetězci. V praxi to znamená, že majitel oné moravské lakovny musí zjistit, jakou stopu zanechala přepravní společnost, která mu přivezla barvy, jak přesně se likviduje prázdný plechový obal a dokonce i to, jakým způsobem dojíždějí jeho zaměstnanci do práce. Jezdí autobusem, nebo každý vlastním dieselem?
Výsledek? Hodiny a dny neproduktivní práce. Majitel firmy nebo jeho účetní tráví čas obvoláváním dodavatelů, dohledáváním technických listů a vyplňováním nekonečných dotazníků. Z čistě ekonomického pohledu jde o obrovské plýtvání lidským kapitálem.
Cenovka zelené byrokracie a skrytá inflace
Kolik to celé reálně stojí? Přesná čísla neexistují, protože každá firma řeší požadavky jinak, ale podle dostupných odhadů z oborových průzkumů stojí základní zpracování ESG dat pro malou výrobní firmu v Česku řádově desítky tisíc korun ročně. Pokud se firma rozhodne najmout externího poradce, protože zkrátka nerozumí metodice výpočtu, částky běžně šplhají ke stovkám tisíc. K tomu připočtěte náklady na případný software nebo certifikace.
Tyto peníze musí firma někde vzít. Většinou je nemůže jednoduše odepsat ze svého zisku, protože marže malých subdodavatelů bývají už tak napjaté. Zvýšené režijní náklady spojené s administrativou se proto nevyhnutelně promítají do konečných cen produktů a služeb. Tím se dostáváme k širšímu dopadu na ekonomiku – k inflaci. Ačkoliv oficiální čísla o růstu spotřebitelských cen mohou vypadat jako suchá statistika, v reálném životě mají obrovský subjektivní rozměr. Zatímco centrální banka vidí průměrné procento, běžná domácnost vnímá inflaci úplně jinak. Pokud rodina s nižšími příjmy vydá většinu svých peněz za základní potraviny a energie – do kterých se tyto nové dodavatelské přirážky okamžitě propisují –, je jejich osobní zkušenost se zdražováním mnohem drastičtější, než by naznačoval obecný index spotřebitelských cen.
Druhá strana mince: Příležitosti a rizika
Abychom byli spravedliví, nová pravidla nepřinášejí jen čisté náklady. Tlak na sběr dat často majitele donutí podívat se na svou firmu z nového úhlu. Pečlivý audit spotřeby energií může odhalit skryté plýtvání. Zateplení haly nebo instalace úspornější technologie se při dnešních cenách energií zaplatí rychleji než dřív. Navíc banky už dnes začínají zvýhodňovat takzvané zelené úvěry. Firma, která má svá ESG data v pořádku, se podle dostupných tržních odhadů může dostat k úvěrům s úrokovou sazbou o desetiny procentního bodu nižší než její méně transparentní konkurent.
Na druhé straně stojí zcela reálné riziko ztráty byznysu. Pokud malá česká firma odmítne data dodat, velký nadnárodní odběratel ji prostě nahradí někým, kdo tabulky poslušně vyplní. V mnoha tendrech se už dnes bez vyplněného ESG dotazníku ani nedostanete do prvního kola.
Irská lekce: Když stát nenechá malé firmy na holičkách
Zajímavý kontrast k českému prostředí nabízí Irsko. Tato ostrovní ekonomika je extrémně závislá na exportu a hostí evropské centrály největších amerických technologických a farmaceutických gigantů. Irské malé a střední podniky jsou na tyto nadnárodní korporace úzce navázány jako subdodavatelé. S tlakem na ESG reporting se tamní firmy setkaly mnohem dříve a v mnohem větší intenzitě.
Jaký je rozdíl v přístupu? Zatímco v Česku stát novou evropskou směrnici víceméně jen překlopí do zákonů a ponechá podnikatele, ať si poradí sami, v Irsku pochopili, že nechat malé firmy utopit v datech ohrožuje konkurenceschopnost celé ekonomiky. Irské státní agentury na podporu podnikání spustily masivní podpůrné programy. Nabízejí mikropodnikům cílené vouchery, které nepokrývají nákup solárních panelů, ale přímo hradí hodiny externích poradců, kteří malým firmám pomohou nastavit systémy pro sběr ESG dat. Jde o přímou dotaci na překonání byrokratické bariéry.
Ještě podstatnější je však snaha o standardizaci. V Irsku vznikají pod hlavičkou oborových asociací jednotné šablony. Místo toho, aby irský výrobce kartonových obalů vyplňoval pět různých excelů pro pět různých farmaceutických odběratelů, vyplní jeden standardizovaný formulář, který oborově akceptují všichni. V Česku se o něčem podobném zatím jen nesměle debatuje na půdě hospodářských komor, ale v praxi si každá velká automobilka či řetězec posílá vlastní, naprosto odlišný dotazník.
Co s tím můžete dělat vy?
Nečekejte, až vám v e-mailu přistane podobný pětatřicetistránkový sešit, jaký dostal můj klient. Pokud dodáváte velkým firmám, požadavek na data dříve či později přijde. Začněte si už teď systematicky evidovat základní ukazatele. Oddělte si v účetnictví spotřebu energií podle provozů. Zjistěte si od svého dodavatele elektřiny takzvaný energetický mix. Zaveďte jednoduchou evidenci vyprodukovaného odpadu a způsobu jeho recyklace.
Čím lépe budete mít tato základní data uspořádaná, tím méně času a peněz vás bude stát jejich budoucí překlápění do složitých reportingových šablon. Zelená byrokracie nezmizí, stává se běžnou součástí obchodního styku. Otázkou už není, zda se jí vyhnete, ale jak efektivně a s jakými náklady ji dokážete začlenit do každodenního chodu vaší firmy.
Zdroje
- — Ministerstvo financí ČR: Informace o směrnici CSRD a jejím dopadu na firmy
Odhadované roční náklady na ESG reporting pro malou firmu (v EUR)
⚠ Údaje představují pouze hrubý orientační odhad průměrných nákladů, reálné částky se diametrálně liší podle oboru, velikosti firmy a míry státní podpory.
| Kategorie | Česko | Irsko |
|---|---|---|
| Interní čas (mzdy) | 1500 | 1200 |
| Externí konzultanti | 2500 | 1000 |
| Software a certifikace | 800 | 1200 |
Zakladatel Firmologu, člen Komory certifikovaných účetních ČR a člen AIA (Association of International Accountants – Asociace mezinárodních účetních). Píše o podnikání, číslech a o tom, jak se ekonomika skutečně promítá do života lidí a firem – v Česku i v zahraničí.