Úvěrová poušť pro mikropodniky: Proč nás banky odmítají a jak to řeší jinde

Zkuste přijít do české banky s tím, že máte rok staré s.r.o., obrat dva miliony korun, slušný zisk a potřebujete půjčit pět set tisíc na nákup nových technologií. Úvěrář se na vás usměje, nabídne vám kávu a pak vás elegantně vyprovodí ke dveřím. Nebo vám, v tom lepším případě, nabídne překlenovací úvěr s úrokem, ze kterého se vám protočí panenky, a bude vyžadovat ručení vaším vlastním bytem. Jako účetní vidím tenhle scénář u svých klientů prakticky každý týden. Drobní podnikatelé a mikropodniky jsou pro tradiční bankovní sektor často neviditelní, nebo hůře, rovnou označení nálepkou „příliš rizikové“.

Matematika, která malým firmám nepřeje

Proč se to děje? Nehledejte za tím zlou vůli bankéřů, jde o čistou ekonomiku a administrativu. Zpracování a posouzení úvěru pro nadnárodní korporaci na padesát milionů korun vyžaduje v bance podobné množství byrokratické práce a času compliance oddělení jako schválení úvěru na půl milionu pro truhláře. Marže z malého úvěru zkrátka bance nepokryje náklady na risk analytiky a schvalovací proces. Banky proto na tyto úvěry aplikují rigidní automatizované tabulky.

Svou roli tu hraje i legislativa. Přísná pravidla kapitálové přiměřenosti a mezinárodní bankovní regulace (známé jako Basel) nutí banky držet vysoké rezervy proti rizikovým úvěrům. Z makroekonomického pohledu to má nezpochybnitelná pozitiva – chrání to náš finanční systém před pády a krizemi, jaké pamatujeme z jihu Evropy. Banky jsou díky tomu extrémně stabilní. Daní za tuto stabilitu je ale fakt, že odříznou od kapitálu ty nejzranitelnější hráče na trhu: začínající živnostníky a malé firmy bez tvrdého zajištění.

Inflace z pohledu Excelu a z pohledu dílny

Situaci navíc výrazně komplikují ekonomické výkyvy. Suchá statistika nám sice říká, jaká je aktuální meziroční míra inflace podle indexu spotřebitelských cen (CPI), ale pro drobného podnikatele je tento průměr často naprosto bezcenný. Inflace má totiž silný subjektivní rozměr. Zatímco centrální bankéři sledují průměrný spotřební koš, majitel malé pekárny vidí, že mu cena mouky, energií a nájmu vyletěla o desítky procent nahoru. Jeho osobní, firemní inflace je drtivá.

Když se vám skokově zvýší náklady na vstupy, nevyhnutelně vám klesne marže, pokud nedokážete okamžitě zdražit koncovým zákazníkům. A jakmile vám klesne ziskovost, automatické bankovní systémy vás okamžitě přesunou do kolonky neúvěrovatelných subjektů. Přitom sazba daně z příjmů právnických osob je v ČR pevně daná na 21 %, odvody a fixní poplatky musíte platit bez ohledu na to, jak se vám zrovna dýchá. Stabilita cash flow je tak pro mikropodniky extrémně křehká.

Velká Británie: Kde úvěry řídí data, ne zajištění nemovitostí

Když se podíváme za hranice, vidíme, že trh s financováním malých firem může fungovat úplně jinak. Ve Velké Británii si už před lety uvědomili, že tradiční banky mikropodniky neobslouží. Vznikl tam proto obrovský a dnes už velmi zralý trh alternativního financování.

Základem britského přístupu je takzvaný Open Banking (otevřené bankovnictví). Místo toho, abyste do banky nosili loňské daňové přiznání – které o vaší aktuální situaci neříká vůbec nic – propojíte svůj firemní účet přímo s analytickým softwarem poskytovatele úvěru. Algoritmus během několika minut vyhodnotí vaše reálné denní cash flow, vidí, jak rychle vám platí odběratelé, a okamžitě vám nabídne předschválený limit.

Britové také masivně využívají financování založené na budoucích tržbách (revenue-based financing). Funguje to jednoduše: e-shop nebo restaurace dostane kapitál na nákup zásob a splácí ho automaticky jako fixní procento z každé denní transakce přes platební terminál. Když máte slabý měsíc, splácíte méně. Když máte sezónu, splatíte více. Odpadá stres z fixní měsíční splátky, která by vás v hubených měsících mohla poslat do insolvence.

Polsko: Faktoring i pro ty nejmenší

Nemusíme ale chodit až přes kanál La Manche. Naši polští sousedé mají velmi dravé a podnikavé prostředí, které si s bankovní neochotou poradilo po svém. Polský trh je typický tím, že alternativní finanční nástroje, které u nás využívají hlavně střední a větší firmy, tam běžně konzumují i drobní živnostníci.

Obrovský boom tam zažívá mikrofaktoring. Pokud v Česku vystavíte fakturu se splatností 60 dní, většinou prostě čekáte a modlíte se, aby odběratel zaplatil včas. České faktoringové společnosti často vyžadují milionové obraty, aby se s vámi vůbec bavily. V Polsku existují desítky služeb, kde přes mobilní aplikaci nahrajete jednu konkrétní fakturu třeba na v přepočtu dvacet tisíc korun, a peníze máte na účtu tentýž den za drobný poplatek. Pomáhá to překlenout mrtvá období bez nutnosti žádat o klasický kontokorent.

Polsko také velmi efektivně využívá státní a evropské záruční fondy, které na sebe berou část rizika za mikropodniky. Díky tomu si může instalatér nebo majitelka malého kadeřnictví vzít mikroleasing na vybavení s minimální byrokracií, protože poskytovatel ví, že v případě selhání je část ztráty krytá garančním fondem.

Jak z toho ven u nás doma

Český trh se sice pomalu probouzí a alternativní formy financování začínají vystrkovat růžky i u nás, ale pro většinu malých podnikatelů zůstává realita tvrdá. Spoléhat se na to, že vám banka podá pomocnou ruku v momentě, kdy se chcete rozkročit k růstu, je naivní strategie. Co s tím můžete dělat z pozice českého živnostníka nebo majitele malého s.r.o.?

• Budujte si tvrdé hotovostní rezervy: Zní to jako klišé, ale zisk na papíře vám složenky nezaplatí. Dokud nemáte na účtu rezervu na tři měsíce provozu, nepouštějte se do rizikových expanzí.
• Zvažte leasing místo úvěru: Pokud potřebujete stroje, auta nebo IT vybavení, leasingové společnosti mají často volnější skóringová pravidla než banky poskytující nezajištěný úvěr. Stroj totiž zůstává majetkem leasingovky.
• Neupínejte se na dotace: Mnoho malých firem pálí energii psaním dotačních žádostí, které nakonec nevyjdou, nebo vyžadují masivní kofinancování. Tento čas je často lepší investovat do přímého obchodu.

Osobně jsem přesvědčený, že banky se v přístupu k mikropodnikům v nejbližších letech nijak radikálně nezmění. Jejich byznys model k tomu nemá důvod. Změnu musí přinést fintechové společnosti a nové platformy, které dokážou riziko hodnotit lépe než jen pohledem do zaprášených daňových přiznání. Do té doby platí staré dobré pravidlo: v malém byznysu je hotovost králem a vy jste jejím jediným strážcem.