Když banka řekne ne: Je davové financování spásou a v čem nás Británie školí?
Hromadné financování nabízí českým firmám cestu k penězům bez tvrdých bankovních tabulek. Zahraniční zkušenosti ale ukazují, že peníze od stovek drobných investorů rozhodně nejsou zadarmo.
Mladý podnikatel přijde do banky. V aktovce má propracovaný byznys plán na výrobu inovativních dílů pro jízdní kola, v hlavě obrovskou vizi a na firemním účtu zůstatek, který by sotva pokryl trochu lepší rodinnou dovolenou v Chorvatsku. Bankovní úředník se zdvořile usměje, proklepne si historii firmy, zjistí, že chybí hmotný majetek do zástavy a dvouletá historie kladných daňových přiznání. Následuje zamítnutí. Běžná realita českého malého byznysu. Peníze sice leží v bankách, ale cesta k nim vede přes standardizované formuláře, do kterých se inovativní, netradiční nebo prostě jen příliš rychle rostoucí projekty často nevejdou.
Alternativou, která se přirozeně nabízí, je vybrat peníze přímo od lidí. Hromadné financování neboli crowdfunding už dávno není jen o tom, že se lokální kapela složí na vydání desky výměnou za podepsané tričko a dobrý pocit. Dnes jde o plnohodnotný finanční nástroj, jak získat jednotky i desítky milionů na rozjezd výroby, vývoj softwaru nebo zahraniční expanzi, a to buď formou půjčky, nebo výměnou za podíl ve firmě.
Kde bankovní tabulky končí, dav začíná
Když potřebujete koupit ojetou dodávku nebo nový soustruh, banka vám s velkou pravděpodobností vyhoví. Stroj má jasnou tabulkovou hodnotu a dá se v nejhorším možném scénáři zabavit a prodat dál. Jakmile ale žádáte o peníze na masivní marketingovou kampaň nebo na platy vývojářů, bankovní algoritmy začnou blikat červeně. Riziko je pro tradiční finanční dům příliš vysoké.
Hromadné financování tento problém obchází tím, že riziko extrémně rozmělní. Místo jedné instituce, která by musela půjčit pět milionů korun a nést celou tíhu případného neúspěchu, se najde tisíc drobných investorů, z nichž každý vloží pět tisíc. Pro běžného člověka je ztráta pěti tisíc nepříjemná, ale jeho osobní rozpočet to nezruinuje. Pro firmu to naopak znamená záchranu a možnost realizovat svůj plán.
Zatímco my v Česku máme tento způsob financování spojený spíše s předprodejem produktů – od knih přes chytré hodinky až po designové batohy – na západ od našich hranic hraje prim takzvaný investiční crowdfunding. Ten se dělí na dva hlavní proudy. Buď lidé firmě půjčí a očekávají pravidelný úrok, což je v podstatě obdoba vydání dluhopisů, nebo si koupí přímo podíl ve firmě s vidinou, že se její hodnota časem znásobí. Podílové financování je pro začínající podnikatele často atraktivnější. Nemusíte totiž hned od prvního měsíce splácet jistinu a úroky, což výrazně uleví napjatému firemnímu cash flow. Místo toho se ale vzdáváte kousku svého budoucího zisku a kontroly nad podnikem.
Britská lekce: Když stát chápe, že riziko nese ovoce
Pohled přes kanál La Manche do Velké Británie ukazuje, jak může vypadat skutečně dospělý trh alternativního financování. Britové mají v krvi trochu jiný vztah k podnikatelskému riziku, ale hlavně mají systém, který toto riziko inteligentně odměňuje.
Zásadní rozdíl dělá nastavení daňového systému. Britská vláda už před lety zavedla programy, které drobným investorům umožňují odečíst si velmi významnou část investice do startupů přímo z daně z příjmů. Zjednodušeně řečeno, stát u vybraných mladých firem garantuje, že pokud do nich vložíte peníze, odečtete si klidně polovinu této částky ze svých daní. A pokud projekt nakonec zkrachuje, další část ztráty se dá opět použít jako daňový štít. Stát tím de facto říká: víme, že financovat začínající byznys je obrovský hazard, ale protože naše ekonomika potřebuje inovace a nová pracovní místa, poneseme část toho hazardu s vámi.
Tento přístup vytvořil z ostrovní země evropskou velmoc v hromadném financování. Běžný britský zubař, učitel nebo účetní nemá problém vložit část svých volných úspor do lokálního pivovaru nebo technologické firmy. I když totiž polovina těchto projektů nepřežije prvních pět let, štědré daňové úlevy a zisky z těch několika úspěšných to vykompenzují. V Česku podobný systém citelně chybí. Tuzemské ministerstvo financí se k podpoře rizikového kapitálu staví tradičně chladně. Daňové úlevy pro drobné přispěvatele do startupů u nás neexistují, což přirozeně brzdí ochotu veřejnosti riskovat své peníze.
Evropská regulace jako dvojsečná zbraň
Pravidla hry se ale na starém kontinentu začala nedávno měnit díky evropské regulaci, která sjednotila podmínky pro platformy hromadného financování napříč všemi členskými státy EU. Teoreticky to zní skvěle. Česká firma může nyní přes licencovanou platformu poměrně snadno oslovit investory v Německu, na Slovensku nebo ve Španělsku, aniž by musela složitě řešit lokální právní kličky každého jednotlivého státu.
Každá nová regulace ale přináší i nezanedbatelné náklady. Pro samotné platformy to znamená nutnost získat přísnou licenci od národní banky, což obnáší stohy papírů, nákladné audity a prokazování dostatečného kapitálu. Trh se tím sice čistí od pochybných zprostředkovatelů a podvodníků, což je pro ochranu spotřebitele jednoznačné plus. Zvýšené náklady na byrokracii a právníky se ovšem nakonec vždy promítnou do poplatků, které platformy účtují samotným firmám hledajícím kapitál. Není tak neobvyklé, že si zprostředkovatel vezme vyšší jednotky procent z celkové vybrané částky, plus fixní poplatky za prvotní právní servis.
Cena za peníze od lidí
Tím se dostáváme k největšímu mýtu, který kolem hromadného financování panuje. Mnoho zakladatelů firem žije v naivní představě, že stačí natočit hezké video na mobil, sepsat poutavý text, vyvěsit ho na internet a peníze se posypou samy od sebe.
Skutečnost je mnohem tvrdší a dražší. Úspěšná kampaň vyžaduje dlouhé měsíce tvrdých příprav. Musíte investovat do výkonnostního marketingu, PR, kvalitní grafiky a často i do profesionální video produkce. Tyto náklady musíte zaplatit předem ze svého, aniž byste měli jakoukoliv jistotu, že se cílová částka nakonec vůbec vybere. Pokud sháníte podle dostupných odhadů řádově miliony korun, samotná příprava a propagace kampaně vás může snadno stát vyšší desítky až stovky tisíc korun.
Zvlášť v době, kdy rodinné rozpočty čelí reálné inflaci – a tou teď nemyslím suchá čísla statistického úřadu o spotřebním koši, ale ten hmatatelný pocit u pokladny v supermarketu, kdy za naprosto běžný víkendový nákup necháte o pětistovku víc než loni – si lidé dvakrát rozmyslí, komu a na co své úspory svěří. Získat si jejich důvěru je dnes těžší než dřív.
Dalším náročným aspektem je následná správa investorů. Když vám půjčí banka, jednáte s jedním přiděleným bankéřem. Když vám ale peníze svěří pět set lidí z ulice, získáte rázem pět set malých šéfů, kteří chtějí vědět, jak se firmě daří a co se děje s jejich penězi. Vyžadují pravidelné reporty, odpovídání na dotazy a pocit, že jsou pevnou součástí vašeho příběhu. Pokud tuto komunikaci podceníte, může se nálada davu velmi rychle obrátit proti vám a zničit reputaci firmy dřív, než vůbec pořádně rozjedete prodeje.
Kdy dává dav smysl?
Hromadné financování se tak stává ideálním nástrojem spíše pro specifický typ podnikání. Pokud vyrábíte spotřební zboží s jasným a uchopitelným příběhem – ať už jde o lokální potraviny, udržitelnou módu nebo inovativní elektroniku pro domácnost – kampaň vám kromě peněz přinese i první loajální zákazníky. Získáte armádu nadšených ambasadorů, kteří mají přímou finanční motivaci na tom, aby se vaší firmě dařilo, a budou o ní sami od sebe mluvit se svými známými.
Pro B2B firmy, které dodávají složitý software pro účetní kanceláře nebo vyrábějí specializovaná průmyslová čerpadla, je cesta přes dav výrazně trnitější. Technický příběh se laikům prodává hůř a drobní investoři jen těžko posoudí reálný tržní potenciál takto úzce profilovaného produktu. V takovém případě dává mnohem větší smysl hledat specializované andělské investory nebo se přece jen pokusit najít společnou řeč s bankou za využití různých záručních programů státních institucí.
Zahraniční zkušenost, zejména ta britská, nám jasně ukazuje, že když se spojí chytrá státní podpora s přirozenou odvahou veřejnosti, mohou vzniknout silné a inovativní značky, které by jinak tiše umřely v zárodku na nedostatek kapitálu. Český trh se v tomto ohledu pomalu probouzí. Bankovní úvěr pravděpodobně zůstane pro většinu zaběhnutých firem tou nejlevnější a nejméně komplikovanou cestou k penězům. Pro ty, kteří ale z jakéhokoliv důvodu nezapadají do tabulek úvěrových oddělení, už naštěstí existuje reálná a funkční alternativa. Jen je potřeba počítat s tím, že přesvědčit tisícihlavý dav stojí často mnohem víc potu a marketingových rozpočtů než přesvědčit jednoho úředníka v obleku.
Zdroje
- — Ministerstvo financí ČR: Nařízení EU o poskytovatelích služeb skupinového financování
- — Ministerstvo financí ČR: Přehled daňových úlev a jejich dopad na státní rozpočet
- — Vláda ČR: Podpora a úlevy pro podnikatele v ČR
- — Portál veřejné správy: Informace o daňových zvýhodněních a slevách na dani z příjmů
Píše o podnikatelské praxi, inflaci z pohledu běžné domácnosti a datech, která se skrývají za titulky.