Firmolog RSS
Firmolog

Pračka na opravu, ne na skládku: Co domácnostem a opravnám přinese nový zákon

Výrobci praček, ledniček či telefonů budou muset opravovat i po skončení reklamace a po opravě poroste odpovědnost prodejce na tři roky. Kde je háček a kdo to zaplatí.

BŠ
Barbora Šimková · Publicistka pro podnikání
3. 11. 2026 · 7 min čtení
Sdílet f X in

Pračka v našem paneláku vydržela devět let a pak jednoho rána odmítla odčerpat vodu. Servis přijel, podíval se, pokýval hlavou a pronesl větu, kterou zná každá česká domácnost: „To se vám nevyplatí.“ Čerpadlo se prý shání špatně, práce je drahá a nová pračka v akci stojí skoro stejně. Za týden stála v koupelně nová a ta stará putovala do sběrného dvora. Čerpadlo za pár stovek by ji možná zachránilo, jen ho nikdo nechtěl hledat.

Přesně na tuhle chvíli míří zákon, který Poslanecká sněmovna schválila 14. října 2026 spolu s novelou zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku. Oficiálně se jmenuje zákon o některých povinnostech souvisejících s opravou výrobku (sněmovní tisk 62) a přenáší do českého práva evropskou směrnici 2024/1799, které se v Bruselu přezdívá „právo na opravu“. Senát oba zákony dostal 2. listopadu a má na ně 30 dní.

Výrobce bude muset opravit, i když už to není reklamace

Jádro je prosté: výrobce opraví na žádost spotřebitele výrobek, pro který evropské předpisy stanoví požadavky na opravitelnost, a to v rozsahu a po dobu, kterou tyto předpisy určují. Nejde tedy o všechno, co má zástrčku. Seznam v příloze vládního návrhu má jedenáct položek:

  • pračky a pračky se sušičkou pro domácnost,
  • myčky nádobí,
  • chladicí spotřebiče,
  • elektronické displeje,
  • svařovací zařízení,
  • vysavače,
  • servery a datová úložiště,
  • mobilní telefony, bezdrátové telefony a tablety,
  • bubnové sušičky,
  • zboží se zabudovanou baterií lehkých dopravních prostředků, tedy typicky elektrokola a koloběžky,
  • lokální topidla.

Kávovar, fén a toustovač na seznamu nejsou. Ty zůstávají v kategorii „to se vám nevyplatí“ i nadále, pokud se výrobce nerozhodne jinak.

Povinnost se nevztahuje na situace, kdy má zákazník ještě nárok z vadného plnění, tedy klasickou reklamaci. Zákon začíná tam, kde reklamace končí. Pračka po pěti letech už reklamovat nejde, ale opravit ji výrobce bude muset, pokud je oprava vůbec možná.

Za kolik a jak rychle

Tady zákon nepřekvapí přesností. Oprava má proběhnout „v přiměřené době“ a cena „nesmí být nepřiměřená“. Pokud výrobce na dobu opravy půjčí náhradní spotřebič, smí si za něj říct nejvýš přiměřenou cenu. Náhradní díly a nástroje nesmí prodávat za cenu, která od opravy odrazuje. Výrobce také musí na svém webu zveřejnit orientační cenu typické opravy.

Slovo „přiměřený“ je pro právníky radost a pro zákazníky menší jistota. Co je přiměřená cena opravy pračky, která nová stojí devět tisíc? Odpověď dají až první spory a kontroly. Pokuty ale nejsou symbolické: podle vládního návrhu může Česká obchodní inspekce uložit za přestupek pokutu až 5 000 000 Kč, například za to, že výrobce výrobek neopraví nebo nezveřejní informace o opravách.

Konec válek o „neoriginální díly“

Pro nezávislé opravny je nejzajímavější paragraf, o kterém se moc nemluví. Výrobce nesmí odmítnout opravu jen proto, že výrobek dřív opravoval někdo jiný. A nesmí bránit nezávislým opravářům používat originální i použité náhradní díly, kompatibilní díly ani díly vytištěné na 3D tiskárně, pokud odpovídají předpisům. Zakázané jsou i hardwarové a softwarové triky, které opravu znemožňují, s výjimkou oprávněných důvodů, jako je ochrana duševního vlastnictví.

Ta výjimka bude zajímavým bojištěm. Ale opravář, který dnes vymění displej v telefonu a pak zákazníkovi vysvětluje, proč přístroj hlásí „neznámý díl“, má aspoň v ruce zákon.

Zajímavá je i pojistka pro zboží ze třetích zemí. Pokud výrobce nesídlí v EU a nemá tu zplnomocněného zástupce, povinnost opravovat přechází na dovozce, a když není dovozce, na distributora. Malý e-shop, který si sám dováží levné vysavače z Asie, se tak může nečekaně stát opravnou. To je věc, kterou by si měl spočítat dřív, než objedná další kontejner.

Formulář, který platí třicet dní

Druhá část zákona se týká všech opraváren, ne jen výrobců. Zavádí evropský informační formulář o opravě. Je dobrovolný: opravář ho poskytne na žádost zákazníka, ale pokud ho vydá, musí v něm být cena opravy (nebo způsob výpočtu a maximální cena), doba opravy, informace o náhradním spotřebiči a údaj o platnosti nabídky. Ta nesmí být kratší než 30 dní a podmínky se během té doby nesmějí měnit.

Za formulář si opravář může účtovat jen diagnostiku, a to pouze tehdy, když o její ceně zákazníka předem informoval. Jinak platí, že diagnostika byla zdarma. Konec historek o „kontrole za osm set“, o které se člověk dozví až u pultu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu bude navíc kontaktním místem pro evropskou online platformu pro opravy. Opravny, prodejci renovovaného zboží i komunitní opravárenské kavárny se do české sekce budou moci registrovat zdarma a pro zákazníky má být používání platformy také bezplatné.

Tři roky místo dvou: odměna za trpělivost

Souběžně schválená novela občanského zákoníku řeší starou dilema reklamace: opravit, nebo vyměnit? Dnes se většina lidí, pokud může, rozhodne pro novou věc. Oprava totiž znamená čekání a starý kus s historií.

Podle vládního návrhu se doba, během které lze vytknout vadu, prodlouží ze standardních dvou let na tři roky, pokud byla vada odstraněna opravou. U použitého zboží, kde si strany mohou dobu zkrátit až na jeden rok, se po první opravě prodlužuje sjednaná doba o jeden rok. Prodávající má navíc při reklamaci zákazníka na delší lhůtu upozornit, pokud bude reklamace vyřízena opravou. A pokud o to zákazník výslovně požádá, může mu prodejce místo nové věci dodat věc renovovanou.

Pro obchody to znamená delší odpovědnost a víc evidence. Pro výrobce, kteří vědí, že jejich výrobek vydrží, je to vlastně dobrá reklama zadarmo.

Kdo to zaplatí

Bylo by naivní čekat, že povinné opravy nic nestojí. Výrobci budou muset držet sklady dílů, školit servisní sítě a počítat s tím, že část nákladů nevybere. Ty se nejspíš promítnou do cen nových spotřebičů. O kolik, zatím nikdo seriózně neví a odhady se budou lišit podle oboru.

Na druhé straně stojí opravny, pro které je to příležitost. Malé servisy v okresních městech dlouho přežívaly na výměně displejů a těsnění. Lepší přístup k dílům a informacím by jim mohl přinést práci, kterou dnes dostává sběrný dvůr.

Původně měl zákon platit od 31. července 2026, jenže legislativní proces se protáhl a termín uplynul dřív, než zákon prošel Sněmovnou. Skutečné datum účinnosti tedy ukáže až Senát, podpis prezidenta a Sbírka zákonů.

A ta pračka z úvodu? Kdyby se porouchala až po účinnosti zákona, výrobce by ji musel opravit za přiměřenou cenu, pokud to technicky jde. Jestli by to rozhodnutí v koupelně dopadlo jinak, záleží na tom, jak přiměřeně se nakonec bude „přiměřené“ počítat.

Sdílet f X in
BŠ
Barbora Šimková · Publicistka pro podnikání

Píše o podnikatelské praxi, inflaci z pohledu běžné domácnosti a datech, která se skrývají za titulky.