Spotřebitelský koš: Proč vám inflace „lže" do očí — a proč to vlastně nevadí

Tazatelky s bloky a pokladny, které nikdy nespí

Než se dostaneme k tomu, proč účtenka ze supermarketu nesedí s oficiální inflací, stojí za to vědět, jak ta oficiální čísla vznikají. Ten proces je zajímavější, než by člověk čekal, a za posledních pár let se změnil víc, než si většina lidí všimla.

Spotřebitelský koš. Zní to jako něco z hodiny občanské výchovy, ve skutečnosti jde o jeden z nejpropracovanějších statistických nástrojů, které stát má. Je to seznam stovek konkrétních výrobků a služeb, jejichž ceny se pravidelně sledují, od chleba přes benzín po stříhání u kadeřnice. Český statistický úřad (ČSÚ) ho sestavuje podle toho, za co české domácnosti opravdu utrácejí, a vychází přitom ze Statistiky rodinných účtů a z národního účetnictví.

Dřív to fungovalo docela analogově. Tazatelky ČSÚ (ano, jsou to převážně ženy) obcházely obchody ve 35 okresech a v Praze, opisovaly ceny vybraných výrobků a jednou za měsíc je odevzdaly. Vždy ve druhém týdnu měsíce a vždy v úterý. V terénu bylo celkem 46 lidí a každý měsíc tisíce cenových záznamů.

Od roku 2019 se to ale zásadně mění. ČSÚ postupně přechází na takzvaná scanner data, tedy pokladní data přímo od obchodních řetězců. Místo jedné ceny jednoho másla v jednom obchodě dostane úřad přehled o všem, co se v řetězci prodalo, včetně gramáže, ceny a prodaného množství. U potravin, alkoholu, tabáku a dalších skupin už scanner data terénní sběr úplně nahradila. Od ledna 2026 k nim přibyly i materiály na drobné opravy a údržbu bydlení.

Je to obrovský skok: místo vzorku skoro úplný obraz toho, co se prodává. Jenže i ta nejlepší data jsou jen tak dobrá jako metodika, která je zpracuje.

Váhy: proč bydlení váží víc než elektronika

Každá položka v koši má svou váhu. Ta určuje, jak silně se změna její ceny propíše do celkové inflace. A tady začíná být zajímavé.

Když průměrná česká domácnost dává zhruba pětinu výdajů za bydlení a jen drobek za sportovní vybavení, zdražení nájmu o 5 % pohne celým indexem mnohem víc než zdvojnásobení ceny tenisových raket. To dává smysl.

Váhy platné od ledna 2026 vycházejí z peněžních výdajů domácností v roce 2024, upravených podle odhadu výdajů za rok 2025. A právě tady vzniká první trhlina mezi oficiální inflací a tou, kterou pociťuje konkrétní rodina. Průměrná domácnost totiž neexistuje.

Pan Průměrný, kterého nikdo nepotkal

ČSÚ má dokonce aplikaci „Pan Průměrný nakupuje“ (je to milá hračka, stojí za vyzkoušení), ale průměrný spotřebitel je statistická postava. Proto se oficiální inflace tak často míjí s tím, co lidé cítí u pokladny.

Důchodce nedá za streamovací služby ani korunu, zato ho vyjdou draho léky a zdravotní péče. Když zdražují právě ty, může být jeho osobní inflace klidně dvojnásobná oproti oficiální, a nikde se to neobjeví.

Mladá rodina řeší pleny, jesle, dětské oblečení a větší byt. Všechno to v koši je, jen ne s takovou vahou, jakou to má v rodinném rozpočtu.

Domácnosti s nízkými příjmy dávají nepoměrně víc za jídlo a energie, tedy za položky, které při inflačních vlnách zdražují nejrychleji. V roce 2022, kdy průměrná inflace vyskočila na 15,1 %, čelili tito lidé ve skutečnosti ještě vyššímu číslu.

Domácnosti s vysokými příjmy zase utrácejí za věci, které koš zachytí jen částečně: dražší služby, cestování, nemovitosti.

Oficiální inflace tak připomíná průměrnou teplotu pacientů v nemocnici. Může vyjít 36,6 °C, a přesto to nic neřekne o tom, jak je konkrétnímu pacientovi.

Smrskflace: zlodějka, kterou koš nevidí

Teď k jevu, o kterém se mluví čím dál víc a který oficiální statistika zachytí jen zčásti.

Smrskflace. Slovo zní skoro roztomile, ta věc už méně.

Funguje jednoduše: výrobce nezdraží, ale zmenší balení. Milka nepodraží ze 40 na 45 korun, místo toho se tabulka ze 100 gramů scvrkne na 90. Mondelez, který značku vlastní, to loni pro český trh potvrdil větou, že „stejné změny jako v Německu se týkají i Česka“.

Čokoládou to nekončí. Nestlé chystá menší balení Nespressa i Nescafé. Chipsy, drogerie, kapesníky, všude stejný vzorec: obal vypadá stejně, cena je stejná, obsahu je méně. Někdy se kupuje hlavně vzduch.

Od začátku roku 2025 sice platí novela zákona o cenách, podle které musí prodejci uvádět měrnou cenu (za kilogram nebo litr) jasně a čitelně. To je dobrá zpráva. Horší zpráva je, že na měrnou cenu se při nákupu dívá málokdo, a výrobci to dobře vědí.

Statistici se změny kvality snaží zohlednit takzvanými hedonickými metodami, které oceňují jednotlivé vlastnosti výrobku. Smrskflace je ale přesně ten druh skrytého zdražení, který se v oficiálních číslech rozpustí jako cukr v kávě.

Má i méně známou sestřenici, skimpflaci. Služba stojí stejně, ale dostane se za ni méně. Hotel, kde bylo all-inclusive celý den, ho najednou nabízí jen v určitých hodinách. Letecká společnost škrtne svačinu. Restaurace zmenší porci. Cena se nehnula, hodnota ano.

Substituční efekt: šetrnost, která mate statistiku

Když prudce zdraží hovězí, lidé přejdou na kuřecí. Když zdraží máslo, sáhnou po margarínu. Je to přirozené chování a ekonomové mu říkají substituční efekt.

Háček je v tom, že spotřebitelský koš ho zachytí se zpožděním. Pokud koš ještě měsíce sleduje cenu hovězího a domácnost už dávno jí kuřecí, měří se inflace u zboží, které tahle domácnost nekupuje. Někomu pak inflace připadá nižší, než uvádějí čísla, protože si aktivně našel levnější náhradu. Jiný má pocit, že zdražení bylo brutální, protože přechod na náhražku bral jako ústupek, ne jako úsporu.

ČSÚ to řeší pravidelnou aktualizací vah, ale zpoždění tam vždycky bude. Realita je o krok napřed.

Inflace v číslech, která dávají smysl

Pár údajů pro orientaci:

V červnu 2026 byla meziroční inflace v ČR 1,5 %, výrazně méně než květnových 2,1 %. Klouzavý průměr za posledních 12 měsíců je 2,1 %. Pro srovnání: v roce 2022 to bylo 15,1 % a v roce 2023 průměrně 10,7 %. Horská dráha, ze které se pořád ještě vystupuje.

Průměrná nominální mzda v prvním čtvrtletí 2026 přesáhla 50 tisíc korun (v roce 2018 to bylo necelých 32 tisíc). Reálné mzdy, tedy očištěné o inflaci, meziročně vzrostly o 6,4 %. To je dobrá zpráva, jen neříká nic o mediánu, který je výrazně nižší.

ČNB počítá pro rok 2026 s průměrnou inflací kolem 2,2 %, ministerstvo financí odhaduje 2,1 %. Obojí blízko dvouprocentního cíle. Zatím.

HICP: jablka s jablky, jen každé z jiného sadu

Pro srovnání inflace v rámci EU slouží Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP). Vypadá to jako technický detail, ale má to praktické důsledky.

HICP na rozdíl od českého národního indexu nezahrnuje imputované nájemné, tedy odhad, kolik by vlastníci bytů platili, kdyby bydleli v nájmu. V některých měsících to vytváří znatelné rozdíly. Váhy se v HICP navíc aktualizují každý rok, kdežto v národním indexu historicky každé dva roky (od roku 2026 už každoročně i v ČR).

Českou inflaci tedy lze srovnat s německou nebo francouzskou, jen je to trochu jako porovnávat časy běžců, kteří neběželi stejně dlouhou trať. Metodika je sjednocená, ale spotřeba se mezi zeměmi liší zásadně. V chudších zemích EU mají potraviny a energie v koši větší váhu, a cenový šok v energiích je proto zasáhne mnohem tvrději.

Nejlepší teploměr, jaký máme

Spotřebitelský koš je nejlepší nástroj, který je k dispozici. Dokonalý není, ale žádný jiný systém neumožňuje tak soustavně a dlouhodobě sledovat vývoj cen. Centrální banky, vlády i firmy se podle něj rozhodují a bez něj by hospodářská politika střílela naslepo.

Hodí se ale znát jeho meze:

Měří průměr, ne konkrétní domácnost. Osobní inflace závisí na tom, co kdo nakupuje. Kdo dává většinu příjmu za jídlo a energie, pocítí cenové šoky silněji, než naznačuje statistika.

Na změny chování reaguje se zpožděním. Přechod na levnější náhradu koš zachytí, jen ne hned.

Skryté zdražení zachytí jen zčásti. Smrskflace a skimpflace jsou skutečné jevy, které se v číslech ztrácejí.

Scanner data ho výrazně zpřesnila. Přechod na pokladní data z řetězců je nejspíš největší metodická změna české cenové statistiky za poslední desetiletí.

Titulek „Inflace klesla na 1,5 %“ proto není verdikt o stavu konkrétní peněženky, spíš barometr celkového směru. Skutečná ekonomika domácnosti se odehrává u regálu, u malého čísla s cenou za kilogram.