Spotřebitelský koš: Proč vám inflace „lže" do očí — a proč to vlastně nevadí

Tazatelky s poznámkovými bloky a pokladny, které nikdy nespí

Než se dostaneme k tomu, proč se vaše zkušenost z obchodu neshoduje s oficiálními čísly, je potřeba rozumět tomu, jak ta čísla vůbec vznikají. Protože ten proces je překvapivě zajímavý — a za poslední roky se změnil víc, než si většina lidí uvědomuje.

Spotřebitelský koš. Název zní nudně, ale v praxi jde o jeden z nejsofistikovanějších statistických nástrojů, jaké stát provozuje. V principu je to seznam stovek konkrétních výrobků a služeb, u kterých se pravidelně sledují ceny. Od chleba přes benzín až po návštěvu kadeřnice. Český statistický úřad (ČSÚ) ho sestavuje na základě podrobného šetření o tom, za co české domácnosti skutečně utrácejí — prostřednictvím Statistiky rodinných účtů a dat z národního účetnictví.

Historicky to fungovalo tak, že tazatelky ČSÚ — ano, jsou to převážně ženy — chodily po obchodech ve 35 okresech a v Praze, zapisovaly si ceny vybraných produktů a jednou měsíčně je reportovaly. Vždycky ve druhém týdnu v měsíci, vždycky v úterý. Celkem 46 lidí v terénu, tisíce cenových záznamů.

Jenže tohle se od roku 2019 dramaticky mění. ČSÚ postupně přechází na tzv. scanner data — pokladní data přímo z maloobchodních řetězců. Namísto toho, aby tazatelka zapsala cenu jednoho druhu másla v jednom obchodě, úřad dostane kompletní přehled o všem, co se v daném řetězci prodalo — včetně přesné gramáže, ceny a prodaného množství. U potravin, alkoholu, tabáku a dalších kategorií už scanner data terénní sběr zcela nahradila. Od ledna 2026 k nim přibyla i skupina materiálů pro drobné opravy a údržbu bydlení.

Je to obrovský skok. Místo výběrového vzorku máte téměř kompletní obraz reality. Ale — a to je důležité „ale" — i ten nejlepší sběr dat je jen tak dobrý, jako metodika, která ho zpracovává.

Váhy: Proč na vás bydlení „leží" víc než elektronika

Každá položka v koši má přiřazenou váhu. Ta říká, jak moc se její cenová změna promítne do celkového čísla inflace. A tady to začíná být zajímavé.

Pokud průměrná česká domácnost utratí zhruba pětinu svých výdajů za bydlení a jen zlomek za sportovní vybavení, tak zdražení nájemného o 5 % otřese celkovým indexem nesrovnatelně víc než zdvojnásobení ceny tenisových raket. To dává logiku.

Váhy od ledna 2026 vycházejí z peněžních výdajů domácností v roce 2024 a jsou modifikovány odhadem výdajů za rok 2025. A právě tady se často tvoří první prasklina mezi „oficiální" a „vaší" inflací — protože vy nejste průměrná domácnost. Nikdo z nás není.

Neexistující pan Průměrný

ČSÚ sice ironicky provozuje aplikaci s názvem „Pan Průměrný nakupuje" (zkuste si ji, je fajn), ale realita je taková, že průměrný spotřebitel je statistická fikce. A právě proto se oficiální inflace tak často míjí s tím, co cítíte u pokladny.

Důchodce neutratí za streamovací služby ani korunu, ale výdaje za léky a zdravotní péči ho sežerou. Když ceny v těchto segmentech jedou nahoru, jeho osobní inflace může být klidně dvojnásobek té oficiální — a nikde se to neobjeví.

Mladá rodina řeší plínky, jesle, dětské oblečení a větší byt. Tohle jsou všechno kategorie, které v koši sice jsou, ale ne s váhou, která by odpovídala jejich rodinné realitě.

Nízkopříjmové domácnosti utrácejí nepoměrně víc za jídlo a energie — tedy přesně za ty položky, které při inflačních vlnách zdražují nejrychleji. V roce 2022, kdy průměrná inflace dosáhla šílených 15,1 %, tahle skupina lidí reálně čelila ještě vyšším číslům.

Vysokopříjmové domácnosti zase utrácejí za věci, které koš zachycuje nedostatečně — luxusní služby, cestování, investice do nemovitostí.

Výsledek? Oficiální inflace je jako průměrná teplota v nemocnici. Může být 36,6 °C, ale z toho ještě nevyplývá, jak se cítí konkrétní pacient.

Smrskflace: Zloděj, kterého koš nevidí

A teď k tématu, o kterém se mluví čím dál víc, ale oficiální statistiky ho stále zachycují jen omezeně.

Smrskflace. Česky zní trochu komicky, ale o legraci nejde.

Princip je jednoduchý: výrobce nezvedne cenu, ale zmenší balení. Milka nejde ze 40 na 45 korun — místo toho se tabulka ze 100 gramů smrskne na 90. Mondelez, vlastník značky, to loni potvrdil pro český trh slovy „stejné změny jako v Německu se týkají i Česka."

A nejde jen o čokoládu. Nestlé plánuje zmenšit Nespresso i Nescafé. Brambůrky, drogerie, kapesníky — všude stejný vzorec. Balení vypadá stejně, stojí stejně, ale vevnitř je míň. Někdy doslova kupujete vzduch.

Od začátku roku 2025 sice platí novelizace zákona o cenách, která prodejcům ukládá povinnost uvádět měrnou cenu (cenu za kilogram nebo litr) jasně a čitelně. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že většina lidí při nákupu měrnou cenu ignoruje — a výrobci to vědí.

Spotřebitelský koš se snaží kvalitativní změny podchytit (pomocí tzv. hedonických metod, které oceňují jednotlivé vlastnosti produktu), ale smrskflace je přesně ten typ skrytého zdražení, které se v oficiálních číslech rozpouští jako cukr v kávě.

Existuje ještě jedna varianta, o které se mluví méně: skimpflace. Služba stojí stejně, ale dostanete míň. Hotel, který měl all-inclusive po celý den, ho najednou nabízí jen v určitých oknech. Aerolinka škrtne svačinu. Restaurace zmenší porci. Cena na papíře se nehnula, ale hodnota klesla.

Substituční efekt: Chytrost, která statistiku mate

Když výrazně zdraží hovězí, přejdete na kuřecí. Když zdraží máslo, koupíte margarín. Tohle je naprosto přirozené chování a ekonomové tomu říkají substituční efekt.

Problém? Spotřebitelský koš ho zachycuje se zpožděním. Pokud koš měsíce sleduje cenu hovězího, zatímco vy už dávno jíte kuřecí, měří inflaci za produkt, který vy nenakupujete. A vy si myslíte, že inflace je nižší, než říkají čísla — protože jste aktivně hledali levnější alternativu. Nebo naopak: cítíte, že zdražení bylo brutální, protože jste přechod na náhražku vnímali jako ústupek, ne jako úsporu.

ČSÚ se to snaží řešit pravidelnými aktualizacemi vah, ale vždycky je tam prodleva. Realita předběhne statistiku.

Jak vypadá inflace v kontextu: Čísla, která pomáhají

Pár čísel pro zasazení do kontextu:

V červnu 2026 činila meziroční inflace v ČR 1,5 % — výrazný pokles oproti květnovým 2,1 %. Klouzavý průměr za posledních 12 měsíců je 2,1 %. Pro srovnání: v roce 2022 to bylo 15,1 %, v roce 2023 průměrně 10,7 %. Horská dráha, ze které se stále dojíždí.

Průměrná nominální mzda v prvním čtvrtletí 2026 přesáhla 50 tisíc korun (v roce 2018 to bylo necelých 32 tisíc). Reálné mzdy — tedy očištěné o inflaci — meziročně vzrostly o 6,4 %. To je pozitivní zpráva, ale neříká nic o mediánu, který je výrazně nižší.

ČNB počítá pro rok 2026 s průměrnou inflací kolem 2,2 %, ministerstvo financí odhaduje 2,1 %. Oboje blízko dvouprocentního cíle. Zatím.

HICP: Když chcete srovnávat jablka s jablky (ale oni mají hrušky)

Pro mezinárodní srovnání inflace v rámci EU slouží Harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP). Zní to jako technikalita, ale má praktické důsledky.

HICP na rozdíl od českého národního indexu nezahrnuje imputované nájemné — tedy odhad toho, kolik by vlastníci bytů platili, kdyby bydleli v nájmu. To může v některých měsících způsobovat nezanedbatelné odchylky. Navíc se váhy v HICP aktualizují každoročně, zatímco v národním indexu to bylo historicky každé dva roky (od roku 2026 se aktualizují každoročně i v ČR).

Výsledek? Můžete srovnat českou inflaci s německou nebo francouzskou, ale je to trochu jako srovnávat tréninkové výsledky sportovců, kteří měří jinak dlouhé tratě. Metodika je sice harmonizovaná, ale struktury spotřeby se mezi zeměmi liší zásadně. V chudších zemích EU mají potraviny a energie v koši vyšší váhu — a proto je cenový šok v energiích zasáhne nepoměrně tvrději.

Co si z toho odnést?

Spotřebitelský koš je nejlepší nástroj, jaký máme. Není dokonalý, ale žádný jiný systém neumožňuje tak konzistentní a dlouhodobé sledování cenového vývoje. Centrální banky, vlády i firmy ho potřebují k rozhodování a bez něj by byla hospodářská politika střelbou naslepo.

Ale je dobré vědět, kde jsou jeho limity:

Měří průměr, ne vaši realitu. Vaše osobní inflace závisí na tom, co konkrétně nakupujete. Pokud utratíte většinu příjmu za jídlo a energie, budete na cenové šoky citlivější než statistika naznačuje.

Se zpožděním reaguje na změny chování. Když přejdete na levnější alternativu, koš to zachytí — ale ne hned.

Skryté zdražení zachycuje neúplně. Smrskflace a skimpflace jsou reálné fenomény, které se v číslech ztrácejí.

Scanner data ho výrazně zlepšila. Přechod na pokladní data z řetězců je pravděpodobně největší metodická inovace české cenové statistiky za poslední dekádu.

Takže až příště uvidíte titulek „Inflace klesla na 1,5 %", neberte ho jako verdikt o stavu vaší peněženky. Berte ho jako barometr celkového trendu. A u pokladny si klidně dál kontrolujte měrné ceny — tam se odehrává ta skutečná ekonomika.