Firmolog RSS
Firmolog
Srovnání zemí 🇨🇿 vs Polsko

Zálohy na daň a odvody: Proč polský systém dusí živnostníky o polovinu méně než český

Český živnostník posílá státu tisíce korun měsíčně, i když mu zrovna nikdo nezaplatil. V Polsku na to jdou jinak. Co se můžeme od severních sousedů naučit o řízení cash flow?

FC
Frank Cross · Zakladatel Firmologu
13. 10. 2026 · 7 min čtení
Sdílet f X in

Do kanceláře mi běžně chodí klienti, kteří mají na papíře slušný zisk, ale na bankovním účtu jim svítí nula. Čekají na proplacení faktur s devadesátidenní splatností, bojují s rostoucími cenami vstupů, ale jednu věc odložit nemohou. Stát každý měsíc nekompromisně natahuje ruku pro zálohy na sociální a zdravotní pojištění, a pokud se loni dařilo, tak i pro zálohy na daň z příjmů. Povinné měsíční platby odčerpávají hotovost bez ohledu na to, jestli podnikatel v daném měsíci vůbec něco vydělal.

Když se podíváme přes severní hranici do Polska, zjistíme, že přístup k drobným podnikatelům a živnostníkům může vypadat úplně jinak. Polský systém sice není bezchybný a tamní byrokracie umí být stejně úmorná jako ta naše, ale v jedné zásadní věci se liší. Zátěž, zejména v prvních letech podnikání, je tam nastavená tak, aby živnostníka nepoložila dřív, než vůbec stihne vybudovat stabilní klientskou základnu.

Česká fixní past: Platíš, i když nevyděláváš

Základní problém českého systému nespočívá v celkové sazbě daně, ale v neúprosné fixaci měsíčních výdajů. Jako česká OSVČ na hlavní činnost musíte odvádět minimální zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Tyto částky se každoročně zvyšují v návaznosti na růst průměrné mzdy. Stát vám tak nařizuje platit určitou částku, i když máte zrovna slabý měsíc, jste nemocní, nebo vám odběratel nezaplatil.

Z účetního pohledu je to obrovská zátěž na cash flow. Pokud k minimálním odvodům připočteme ještě čtvrtletní nebo pololetní zálohy na daň z příjmů (vypočítané z loňského, možná výjimečně úspěšného roku), dostáváme se do situace, kdy podnikatel de facto úvěruje stát. Peníze, které by mohl investovat do reklamy, nového vybavení nebo si je prostě nechat jako polštář pro horší časy, leží na účtech finančního úřadu a správy sociálního zabezpečení.

Polská cesta: Úleva na start a odstupňované odvody

Polsko na to jde jinak. Tamní obdoba našich odvodů se platí instituci zvané ZUS (Zakład Ubezpieczeń Społecznych). Místo toho, aby na začínajícího podnikatele hned od prvního dne dopadla plná tíha minimálních odvodů, nabízí polský stát takzvanou „Ulga na start“ (Úleva na start). Během prvních šesti měsíců podnikání neplatí začínající živnostník sociální pojištění vůbec, hradí pouze zdravotní pojištění.

Tím to ale nekončí. Po uplynutí tohoto půlroku může polský živnostník využít program „Mały ZUS Plus“, který mu umožňuje platit snížené sociální odvody po dobu dalších 24 měsíců. Výše těchto odvodů se navíc neodvíjí od tvrdě stanoveného celostátního minima, ale je navázána na jeho skutečné příjmy (pokud nepřekročí určitou hranici). Výsledek? Během prvních dvou a půl let má polský podnikatel znatelně nižší fixní náklady než jeho český kolega.

Tento přístup dává obrovský smysl. Začátky podnikání jsou vždy nejisté. Nutit někoho, kdo si teprve buduje jméno, aby platil vysoké fixní částky, vede k tomu, že mnoho lidí raději zůstane v šedé ekonomice, nebo se o podnikání ani nepokusí.

Daň paušálem z tržeb: Konec záloh z loňských zisků

Dalším výrazným rozdílem je samotný systém zdanění. V Česku sice máme paušální daň, která situaci mnoha lidem zjednodušila, ale pokud se do jejích pásem nevejdete nebo se vám nevyplatí, padáte do klasického režimu. Zde platíte zálohy na daň podle toho, jaký zisk jste měli v předchozím roce. Jenže loňský zisk nerovná se letošní zisk.

V Polsku je velmi populární forma zdanění zvaná „Ryczałt od przychodów ewidencjonowanych“ (paušální daň z příjmů). Neodečítáte žádné náklady, daň platíte rovnou z hrubých tržeb. Sazby jsou odstupňované podle oboru – například IT specialisté mají jinou sazbu než obchodníci nebo řemeslníci. Kouzlo pro cash flow spočívá v tom, že daň odvádíte měsíčně nebo čtvrtletně z toho, co jste *reálně utržili* v daném období. Když měsíc nic nevyfakturujete, neodvádíte žádnou daň z příjmů. Nemusíte platit vysoké zálohy na základě toho, že se vám loni extrémně dařilo.

Když do hry vstoupí inflace a životní realita

Suchá čísla ze zákonů a tabulek jsou jedna věc, ale ekonomika stojí na lidech. Když se bavíme o inflaci, ekonomové rádi operují s indexem spotřebitelských cen. Pro běžnou domácnost živnostníka má ale inflace mnohem drsnější, subjektivnější podobu. Znamená to dražší nákup v supermarketu, vyšší účty za elektřinu a dražší kroužky pro děti.

V situaci, kdy rodinné rozpočty čelí takovému tlaku, je fixní zátěž ze strany státu dvojnásob bolestivá. Český živnostník musí zaplatit státu jeho pevný podíl dřív, než vůbec nakoupí jídlo pro rodinu. Pokud mu klesnou reálné příjmy, státní aparát to nezajímá – minimální odvody se naopak kvůli růstu průměrné mzdy v ekonomice ještě zvýší. Polský systém, který mnohem více reaguje na aktuální příjmovou situaci podnikatele, dává lidem větší manévrovací prostor, jak tyto ekonomické šoky vstřebat.

Stinné stránky a co si z toho odnést

Abychom byli spravedliví, polský systém není ráj bez chybičky. Různé sazby ryczałtu podle oborů vedou k neustálým sporům s tamními finančními úřady o to, do jaké kategorie daná činnost spadá. Samotné roční zúčtování zdravotního pojištění v Polsku se v posledních letech zkomplikovalo natolik, že z něj polští účetní mají těžké spaní.

Přesto je základní myšlenka polského přístupu – nezatěžovat podnikatele fixními poplatky v době, kdy ještě nic nevydělal – mimořádně silná. Český systém je postaven na předpokladu, že každý měsíc je stejný a peníze přitékají stabilním tempem. Praxe ale ukazuje, že podnikání je horská dráha.

Pokud chceme v Česku podporovat podnikavost, měli bychom se zamyslet nad tím, jestli náš systém záloh není zbytečně rigidní. Možná nepotřebujeme nutně snižovat celkové daně. Možná by úplně stačilo změnit načasování toho, kdy a z čeho si stát své peníze bere. Nechat podnikatelům v kapse hotovost v momentě, kdy ji nejvíc potřebují, je často tou nejlepší ekonomickou pobídkou.

Sdílet f X in

Srovnání fixní měsíční zátěže v prvním roce podnikání (v CZK)

Zdroj: Zákony ČR a PL, přepočet dle aktuálních kurzů – orientační odhad pro rok 2024

⚠ Jedná se o hrubý orientační odhad ilustrující rozdíl v povinných fixních odvodech u začínající OSVČ; přesné částky závisí na aktuálním kurzu a konkrétních podmínkách obou zemí.

Kategorie Odhadovaná fixní zátěž (CZK/měsíc)
Česko (Minimální zálohy) 7500
Polsko (Ulga na start - jen zdr. poj.) 2200
FC
Frank Cross · Zakladatel Firmologu

Zakladatel Firmologu, člen Komory certifikovaných účetních ČR a člen AIA (Association of International Accountants – Asociace mezinárodních účetních). Píše o podnikání, číslech a o tom, jak se ekonomika skutečně promítá do života lidí a firem – v Česku i v zahraničí.