Doplatek u okénka: Kolik Češi platí za zdraví ze svého a proč čísla klamou
Podle Eurostatu hradí české domácnosti z vlastní kapsy menší podíl výdajů na zdraví než průměr EU. Kdo ale chodí do lékárny každý měsíc, vidí to jinak.
Paní Jana z Olomouce chodí do lékárny jednou měsíčně, vždycky ve stejný den po výplatě. Na recept bere léky na tlak pro sebe a pro manžela, k tomu přípravek na klouby, který jí doporučil ortoped, ale pojišťovna na něj nepřispívá, a vitamíny, protože „v zimě se to hodí“. Účtenka se pohybuje mezi osmi sty a tisícem korun. Když jí někdo řekne, že Češi patří v Evropě k zemím, kde lidé na zdraví doplácejí relativně málo, pokrčí rameny. Pro ni je to položka, kterou v rodinném rozpočtu cítí stejně jako elektřinu.
Obě věci přitom platí současně. Statistika nelže a paní Jana si nevymýšlí. Jen každá z nich měří něco jiného.
Co říkají čísla Eurostatu
Eurostat sleduje, jak velkou část běžných výdajů na zdravotní péči platí domácnosti přímo, tedy bez zdravotního pojištění a bez státu. V metodice se tomu říká out-of-pocket platby, česky platby z vlastní kapsy. Patří sem doplatky na léky, volně prodejné přípravky, nadstandard u zubaře, brýle, poplatky za pohotovost nebo soukromé ambulance.
V roce 2024 činil tento podíl v Česku 13,56 % běžných výdajů na zdravotní péči. Průměr Evropské unie byl 15,06 %. Rok předtím vycházelo Česko na 14,60 %, předběžný údaj za rok 2025 je 13,57 %. Pro srovnání se sousedy a několika dalšími zeměmi (data za rok 2024):
- Lucembursko 8,75 %, Francie 10,17 %, Německo 11,10 %
- Česko 13,56 %
- EU 15,06 %, Polsko 16,57 %, Rakousko 16,72 %
- Slovensko 20,22 %
- Řecko 34,24 %, Bulharsko 34,11 %
U Rakouska Eurostat upozorňuje, že se definice údaje částečně liší, takže srovnání je třeba brát s rezervou. Mezinárodní srovnání zdravotních výdajů je obecně přibližné, protože se systémy liší v tom, co hradí pojištění a co ne.
Na první pohled tedy Češi vycházejí lépe než Rakušané i Slováci. Má to ale háček, a ten se jmenuje velikost koláče.
Menší podíl z menšího koláče
Celkové běžné výdaje na zdravotní péči dosáhly podle Eurostatu v roce 2024 v Česku 2 544 eur na obyvatele. Průměr EU byl 4 075 eur, Německo a Rakousko přesáhly 6 300 eur na osobu. Jako podíl na HDP dalo Česko do zdravotnictví 8,65 %, unie jako celek 10,16 %.
Eura ovšem nejsou nejlepší měřítko, protože péče je v Česku levnější. Po přepočtu na paritu kupní síly (PPS), která zohledňuje cenové hladiny, vychází Česko na 3 143 jednotek na obyvatele proti 4 075 v průměru EU. Rozdíl se zmenší, ale nezmizí.
Když se oba údaje hrubě vynásobí, vychází, že průměrný Čech zaplatil v roce 2024 ze svého řádově kolem 340 eur ročně, průměrný obyvatel EU kolem 600 eur. Je to orientační dopočet z celostátních průměrů, ne údaj z peněženek konkrétních lidí, ale naznačuje, proč české doplatky v evropském srovnání nevypadají dramaticky.
Proč to paní Jana vidí jinak
Průměr na obyvatele zahrnuje i zdravého třicátníka, který za rok koupí balení ibuprofenu a nic víc. Výdaje na zdraví se ale v populaci rozkládají velmi nerovnoměrně. Senior s několika chronickými diagnózami, rodina s dítětem, které potřebuje rovnátka, nebo člověk po úrazu na rehabilitacích nesou výrazně větší část celku.
Druhá věc je, z čeho se platí. Tisíc korun měsíčně je pro domácnost s vysokým příjmem drobnost, pro osamělou důchodkyni citelná část rozpočtu. Statistika podílu na výdajích tohle neukazuje, protože poměřuje výdaje na zdraví mezi sebou, ne s příjmy lidí. Podobně jako u inflace platí, že celostátní číslo popisuje průměrný košík, ne ten, který si domů nese konkrétní člověk.
A pak je tu psychologie. Pojistné se strhává ze mzdy automaticky a nikdo ho nevidí jako „platbu za doktora“. Doplatek u okénka je naproti tomu viditelný, opakovaný a často nečekaný. Lidé si proto pamatují spíš 300 korun za lék, který minulý měsíc stál 150, než desítky tisíc ročně, které za ně odvede zaměstnavatel.
Strop, který chrání nejvíc ohrožené
Česko má pro doplatky na léky ochranné limity. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny činí ročně 1 000 Kč pro děti do 18 let a seniory nad 65 let, 500 Kč pro seniory nad 70 let a zákonem vymezené skupiny lidí se zdravotním postižením a 5 000 Kč pro ostatní dospělé.
Od roku 2025 se navíc změnil způsob, jakým limit funguje. Sleduje ho Státní ústav pro kontrolu léčiv v systému eRecept a po jeho dosažení pojištěnec započitatelné doplatky v lékárně vůbec neplatí. Dříve musel zaplatit a čekat, až mu pojišťovna přeplatek vrátí zpětně.
Limit má ale meze, které vysvětlují část frustrace. Nezapočítává se do něj:
- doplatek za dražší variantu léku, když existuje levnější se stejnou účinnou látkou,
- léky, které pojišťovna nehradí vůbec,
- volně prodejné přípravky.
Paní Jana tedy může mít limit pro seniory nad 65 let vyčerpaný a dál platit za kloubní výživu i vitamíny. Do limitu se nepočítá ani zubař nebo brýle, které v rozpočtech mnoha rodin tvoří největší jednorázové výdaje na zdraví.
Co si za své peníze Češi kupují
Rozdíl mezi zeměmi není jen v tom, kolik se doplácí, ale i za co. V zemích s vysokým podílem plateb z vlastní kapsy, jako je Bulharsko nebo Řecko, lidé často platí přímo lékaři nebo soukromé ambulanci, protože veřejná péče je nedostupná nebo pomalá. V Česku tvoří velkou část doplatků léky a péče, kterou veřejné pojištění pokrývá jen v základní variantě.
To je spíš dobrá zpráva. Základní péče je pro většinu lidí dostupná bez větší platby na místě a skutečně drahé zákroky, jako operace nebo onkologická léčba, hradí pojištění. Doplácí se na pohodlí, estetiku a „něco navíc“, ale také na řadu přípravků, které lidé vnímají jako nezbytné, i když je systém za nezbytné nepovažuje.
Otázkou, kterou statistika nezodpoví, je, kolik lidí na péči rezignuje kvůli ceně. Čeká se s návštěvou zubaře, odkládá se výměna brýlí, kupuje se levnější lék, i když lékař doporučil jiný. Tyto výdaje se v číslech neobjeví právě proto, že nevznikly.
Pro rodinný rozpočet z toho plyne docela praktická rada: když lékárník nabídne levnější lék se stejnou účinnou látkou, vyplatí se zeptat, jestli se doplatek započítá do ochranného limitu. U lidí, kteří berou několik léků dlouhodobě, rozhoduje právě tahle drobnost o tom, jestli limit pomůže, nebo zůstane jen číslem na webu pojišťovny.
Zdroje
- — Eurostat: Out-of-pocket expenditure on healthcare (tepsr_sp310)
- — Eurostat: Total current health care expenditure (tps00207)
- — Eurostat: Healthcare expenditure statistics – overview
- — Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR: Ochranné limity
Sleduje mezinárodní srovnání životní úrovně, mezd a cen – a to, co za nimi opravdu stojí.