Košík za hranicí: Proč je jídlo v Česku drahé vzhledem k tomu, kolik si Češi koupí
Potraviny jsou v Česku podle Eurostatu jen o desetinu levnější než průměr EU, zatímco celkově je spotřeba levnější o pětinu. Co to dělá s rodinným rozpočtem.
Jana a Tomáš z Liberce jezdí jednou za měsíc nakupovat za hranice do Žitavy. Ne kvůli výletu – kvůli účtence. Jana si pár měsíců vedla tabulku: mléčné výrobky, sýry, drogerie a káva u Němců vycházely podobně, někdy i levněji než doma. U pečiva, zeleniny z regionu a masa to bylo vyrovnanější. Když započítala benzín, úspora se scvrkla na pár stovek. „Nejde ani tak o to, kolik ušetříme,“ říká. „Spíš mě zarazilo, že to vůbec jde. Vždyť Němci mají úplně jiné výplaty.“
Jana narazila na jev, který evropská statistika popisuje už několik let. Potraviny jsou v Česku relativně drahé – ne v absolutních číslech, ale vzhledem k tomu, jak drahý je zbytek české spotřeby a kolik si zdejší domácnosti mohou dovolit.
Co říkají čísla Eurostatu
Eurostat každoročně porovnává cenové hladiny zemí EU pomocí takzvané parity kupní síly. Výsledkem je index, kde průměr Unie má hodnotu 100. Nejnovější úplná data, která jsou v databázi k dispozici, se týkají roku 2024 a pro Česko vypadají takto:
- celková spotřeba domácností (tzv. skutečná individuální spotřeba): 80,2 – tedy o pětinu levněji než průměr EU,
- potraviny a nealkoholické nápoje: 89,0,
- bydlení, voda, elektřina, plyn a další paliva: 103,3 – dokonce nad unijním průměrem,
- restaurace a hotely: 74,1.
Rozdíl mezi 80 a 89 vypadá nenápadně, ale vypráví důležitý příběh. Česko je levné hlavně u služeb, kde se platí místní práce – v restauraci, u kadeřníka, v servisu. U zboží, které se obchoduje přes hranice a jehož ceny určuje evropský trh, se Česko k průměru Unie přibližuje. A potraviny do této skupiny z velké části patří.
Sousedé: Německo dražší jen o kousek
Pro srovnání stojí za to podívat se na sousedy. Podle stejné databáze měly potraviny a nealko nápoje v roce 2024 v Německu index 102,7, v Rakousku 110,5 a v Polsku 86,8. Pokud bychom indexy převedli na jednoduchou představu, jídlo v Německu vycházelo podle těchto dat řádově o pětinu dráž než v Česku, v Rakousku zhruba o čtvrtinu. To jsou ovšem průměry za celý koš; u jednotlivých výrobků se rozdíl může obrátit, jak zjistila Jana v Žitavě.
Mnohem větší rozdíl je v tom, co si lidé za své příjmy reálně koupí. Eurostat sleduje i takzvaný objemový index spotřeby na obyvatele, který zohledňuje rozdílné ceny. Česko mělo v roce 2024 u celkové spotřeby hodnotu 82, Německo 118 (předběžně) a Rakousko 112. Řečeno jednoduše: průměrný Němec si v přepočtu na místní ceny dopřeje podle těchto dat o nějakých 40 % víc než průměrný Čech. Za jídlo ale platí jen o málo vyšší ceny.
Mezinárodní srovnání tohoto typu jsou vždy přibližná. Spotřební koše se liší, Rakušané jedí jinak než Poláci a „stejný“ výrobek nemusí mít v každé zemi stejné složení ani velikost balení. Směr je ale z dat čitelný a dlouhodobě stabilní.
Proč to rodinu bolí víc, než ukazují průměry
Potraviny jsou výdaj, kterému se nedá vyhnout. Domácnost může odložit novou pračku, vynechat dovolenou nebo méně chodit do restaurace. Jíst ale musí každý den. A čím nižší příjem, tím větší podíl z něj jde právě na jídlo a bydlení – tedy přesně na ty dvě položky, kde je Česko k evropskému průměru nejblíž, nebo ho dokonce přesahuje.
To vysvětluje, proč český důchodce nebo samoživitelka mohou vnímat zemi jako drahou, i když statistika tvrdí, že je o pětinu levnější než Evropa. Levné jsou v Česku hlavně věci, které si oni kupují málo: večeře venku, hotelové noci, služby. Drahé jsou věci, na které padá většina jejich výplaty nebo penze.
Podobně je to s inflací. Podle Českého statistického úřadu stoupla v září 2026 spotřebitelská inflace meziročně o 2,5 %. Uvnitř potravin se ale ceny hýbaly velmi různě: máslo bylo meziročně levnější o 37,3 %, vepřové maso o 15,5 % a vejce o 12,6 %, zatímco zelenina zdražila o 8,1 %. Rodina, která nakupuje hodně zeleniny, vnímá zdražování úplně jinak než ta, jejíž košík tvoří mléčné výrobky a maso. A kdo tankuje každý den, pocítil v září skok pohonných hmot o 37,5 % meziročně bez ohledu na to, co říká celkové číslo.
Kde se rozdíl bere
Vysvětlení se nabízí několik a žádné nepokrývá všechno:
- Jednotný trh. Potraviny se po Evropě vozí ve velkém a obchodní řetězce nakupují napříč zeměmi. Ceny se proto přirozeně sbližují rychleji než mzdy.
- Struktura domácí produkce. Česko vyváží velkou část suroviny – mléko, obilí, prasata – a zpátky dováží zpracované výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Marži za zpracování pak česká domácnost platí v ceně dovozu.
- DPH. Od roku 2024 se na většinu potravin v Česku uplatňuje snížená sazba 12 %. V Německu je snížená sazba na potraviny 7 %. Daň tedy rozdíl spíš zmenšuje ve prospěch Němců.
- Koncentrace obchodu. O tom, jak silnou vyjednávací pozici mají obchodní řetězce vůči dodavatelům i spotřebitelům, se v Česku vedou spory roky. Ekonomové se shodují méně, než by si politici přáli.
Platí, že výhoda nízkých cen služeb je pro Česko typická pro zemi, která Evropu ve mzdách dohání. Jak budou mzdy růst, budou zdražovat hlavně služby – kadeřník, oprava auta, oběd v menze. U potravin bude dohánění pomalejší, protože tam už Česko k průměru blízko je.
Má smysl jezdit za hranice?
Pro Janu a Tomáše je odpověď smíšená. Úspora za jeden nákup se pohybuje ve stovkách korun a zvlášť u drogerie a některých mléčných výrobků je znatelná. Po odečtení paliva a času to ale vychází spíš jako rodinný výlet s užitečným vedlejším efektem než jako finanční strategie. Pro lidi z vnitrozemí se cesta nevyplatí vůbec.
Mnohem víc o rodinném rozpočtu prozradí obyčejný pohled do vlastní účtenky. Kdo zjistí, že většinu útraty tvoří pár stálých položek, může vědomě sledovat jejich ceny, akce a alternativy. Průměrná inflace ani průměrná cenová hladina mu přitom nic moc neřeknou – jeho osobní inflace je to, co platí za svých dvacet věcí, které kupuje každý týden.
A pro politiku plyne z čísel otázka, kterou Jana položila docela přesně: jak to, že se dá v zemi s výrazně vyššími příjmy nakoupit jídlo jen o málo dráž? Odpověď se nehledá snadno, ale dokud ji nikdo nedá, budou tašky v kufrech libereckých aut na cestě z Žitavy dál plné.
Zdroje
- — Eurostat: Purchasing power parities, price level indices and real expenditures (prc_ppp_ind)
- — Český statistický úřad: Indexy spotřebitelských cen – inflace – září 2026
Sleduje mezinárodní srovnání životní úrovně, mezd a cen – a to, co za nimi opravdu stojí.