Kryptoměny a daně: Jak úřady v Česku, USA a Estonsku zdaňují digitální zisky

Původní myšlenka digitálních měn byla plná svobody, decentralizace a odstřižení od tradičního finančního systému. Realita po několika letech divokého růstu je o poznání prozaičtější. Jakmile se vaše virtuální mince zhodnotí a vy se rozhodnete proměnit je na reálné statky nebo tradiční peníze, narazíte na velmi hmatatelnou a centralizovanou instituci: finanční úřad. Zdanění kryptoměn se stalo noční můrou nejen pro drobné investory, ale často i pro samotné účetní, kteří se snaží napasovat technologickou novinku do desítky let starých daňových škatulek.

Zatímco některé státy se snaží přizpůsobit svou legislativu a vytvořit pro digitální aktiva specifická pravidla, jinde se na ně aplikují obecné zákony o daních z příjmů. Výsledek je často absurdní, plný administrativních překážek a nechtěných daňových pastí. Český přístup patří spíše do té druhé kategorie. Zákon o daních z příjmů pojem „kryptoměna“ dlouho vůbec neznal a úředníci si museli vypomoci existujícími paragrafy.

Česká realita: Fyzické osoby a nekompromisní paragraf deset

Pokud jako běžný občan České republiky nakoupíte a následně se ziskem prodáte nějakou tu virtuální minci, váš zisk spadá pod takzvané ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů. Základní sazba činí 15 %, přičemž pokud vaše celkové příjmy přesáhnou zákonný limit, zdaní se částka nad touto hranicí sazbou 23 %.

Zásadní problém českého systému spočívá v absenci takzvaného časového testu. Když si koupíte akcie nebo podílové listy a držíte je déle než tři roky, případný zisk je od daně osvobozen. Stát tím motivuje občany k dlouhodobému investování. U kryptoměn nic takového neexistuje. Můžete držet digitální portfolio deset let, prodělat několik infarktových propadů trhu, a když nakonec s mírným ziskem prodáte, stát si stejně řekne o patnáct procent. Tato nekonzistence často vyvolává pocit nespravedlnosti, zvláště v kontextu dnešních cen. Když započítáte to, jak vnímají inflaci běžné domácnosti – tedy že si za stejné peníze koupí mnohem méně reálného zboží v supermarketu – takzvaný zisk z kryptoměny často jen stěží pokrývá ztrátu kupní síly původně investovaných peněz. Vy ale přesto musíte tento nominální růst zdanit.

Past jménem krypto-za-krypto

Největší šok pro začínající investory přichází ve chvíli, kdy zjistí, jak se daní směny mezi jednotlivými digitálními měnami. Běžná představa je taková, že daň platíte až ve chvíli, kdy si peníze pošlete zpět na bankovní účet v korunách nebo eurech. Česká daňová správa má ale jiný názor.

Směna jedné virtuální mince za jinou se z daňového hlediska bere jako prodej první mince a nákup druhé. Pokud jste první minci nakoupili levně a v době směny její hodnota vzrostla, realizujete v okamžiku směny zdanitelný zisk. Zcela běžný uživatel, který během roku udělá desítky drobných směn mezi různými projekty na burze, tak může vygenerovat masivní daňovou povinnost, aniž by jedinou korunu skutečně vybral do reálného světa. Účetní a daňoví poradci pak tráví desítky hodin tím, že se snaží z exportů z burz složitě dopočítat, jaká byla v dané vteřině hodnota obou mincí v českých korunách.

Právnické osoby a účetní hlavolam

Pokud se rozhodnete obchodovat prostřednictvím společnosti s ručením omezeným, pravidla hry se mění. Zisk podléhá dani z příjmů právnických osob, jejíž sazba je od roku 2024 přesně 21 %. Problém ale neleží ani tak v samotné sazbě, jako spíše ve způsobu, jakým se kryptoměny dostávají do účetnictví.

České účetní předpisy s digitálními měnami dlouho vůbec nepočítaly. Národní účetní rada sice vydala interpretaci, podle které by se kryptoměny měly vykazovat jako zásoby svého druhu, případně jako krátkodobý finanční majetek, ale v praxi to drhne. Představte si průměrnou malou firmu, která chce část svých volných prostředků chránit před znehodnocením a nakoupí digitální aktiva. Na konci účetního období musí tato aktiva přecenit. Výkyvy na trhu mohou způsobit, že firma vykáže obrovský účetní zisk, ze kterého musí zaplatit daň, i když reálně žádné peníze neutžila. Nebo naopak vykáže účetní ztrátu, která jí pokazí úvěrové skóre v bance.

Americký přístup: Odměna za trpělivost

Spojené státy se na celou problematiku dívají odlišnou optikou. Americký daňový úřad (IRS) považuje kryptoměny za majetek (property). To znamená, že se na ně vztahují pravidla pro zdanění kapitálových výnosů. Zásadní rozdíl oproti Česku spočívá v rozlišování mezi krátkodobým a dlouhodobým držením.

Pokud americký občan prodá digitální aktiva dříve než po roce držení, zisk podléhá zdanění v rámci běžné daně z příjmu, která se může vyšplhat u vysokopříjmových skupin poměrně vysoko. Pokud ale investor vydrží a aktivum neprodá déle než rok, spadá do kategorie dlouhodobých kapitálových výnosů (long-term capital gains). Sazba daně je v takovém případě výrazně nižší, v závislosti na celkovém příjmu činí 0 %, 15 %, nebo maximálně 20 %. Tento systém, na rozdíl od toho českého, reálně motivuje k menším spekulacím a delšímu investičnímu horizontu.

Další zajímavou výhodou v USA je možnost kompenzace ztrát. Pokud na kryptoměnách proděláte, můžete si tuto čistou kapitálovou ztrátu odečíst od svých běžných příjmů (například ze zaměstnání), a to až do výše 3 000 dolarů ročně. Pokud je vaše ztráta vyšší, převádí se vám tento odpočet do dalších let.

Estonsko: Firemní ráj s hořkou pilulkou pro běžné lidi

Když se v Evropě řekne ráj pro digitální podnikání, spoustě lidí automaticky naskočí Estonsko. Země s pokročilým e-Governmentem a slavným programem e-Residency skutečně nabízí mimořádně atraktivní prostředí, ale musíte pečlivě rozlišovat, zda tam figurujete jako firma, nebo jako fyzická osoba.

Estonský firemní daňový systém je unikátní v tom, že společnosti neplatí daň z nerozděleného zisku. Pokud estonská firma obchoduje s kryptoměnami, generuje zisky a tyto zisky okamžitě reinvestuje zpět do dalších aktiv nebo do rozvoje firmy, daňová sazba je 0 %. Daňová povinnost (obvykle ve výši 20 %) vzniká až v momentě, kdy si majitelé firmy chtějí vyplatit dividendy. Pro aktivní obchodníky, kteří hromadí kapitál a nechtějí být zdaněni z každého dílčího zisku na konci roku, je to naprosto ideální nastavení.

Zcela jiný příběh ovšem zažívají estonské fyzické osoby. Běžní občané musí své zisky z kryptoměn zdanit standardní sazbou daně z příjmu ve výši 20 %. Podobně jako v Česku, i zde platí, že směna kryptoměny za jinou kryptoměnu je zdanitelnou událostí. Estonská pravidla pro jednotlivce jsou ale v jednom ohledu ještě tvrdší než ta naše: ztráty z obchodování s kryptoměnami nelze odečíst od zisků z jiných obchodů s kryptoměnami. Pokud na jednom obchodu vyděláte tisíc eur a na druhém tisíc eur proděláte, v Česku je váš celkový daňový základ nula. V Estonsku jako fyzická osoba zaplatíte daň z oné tisícovky zisku a ztráta úředníky vůbec nezajímá. Tento drastický přístup k fyzickým osobám je často překvapením pro ty, kteří zemi vnímají jen skrze její firemní výhody.

Regulace a daňová pravidla kolem digitálních aktiv se neustále vyvíjejí. Úřady na jedné straně požadují plnění povinností v prostředí, které bylo postaveno pro papírové faktury a cihlové továrny, na straně druhé přinášejí alespoň nějakou právní jistotu. Otázkou zůstává, zda náš striktní systém bez časového testu nakonec spíše nevede k tomu, že se lidé snaží své digitální aktivity před úřady schovávat, místo aby je s klidným svědomím přiznali a zdanili s vědomím férových podmínek.