Firmolog RSS
Firmolog
Ekonomická analýza 🇨🇿 vs eurozóna

Pětina výplaty do šuplíku: Proč Češi spoří víc než eurozóna, a přesto se necítí jistě

Míra úspor českých domácností se drží kolem 20 %, zatímco v eurozóně klesla na 14,2 %. Co stojí za opatrností Čechů a proč průměr neříká, kdo opravdu má rezervu.

KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka
3. 11. 2026 · 6 min čtení
Sdílet f X in

Markéta a Tomáš z Hradce Králové mají dvě děti, splácejí hypotéku a každý měsíc v den výplaty pošlou kus peněz na spořicí účet. Ne proto, že by na něco konkrétního šetřili. „Pro jistotu,“ říká Markéta. Pamatuje si zimu, kdy záloha na energie vyskočila na dvojnásobek, a ten pocit nechce zažít znovu. Letos si nekoupili novou sedačku, i když ta stará už má díru. Dovolenou zkrátili na týden. Na účtu jim přitom roste částka, která by sedačku zaplatila několikrát.

Takových domácností je v Česku hodně. A je to vidět i ve statistice.

Dvacet korun ze stovky

Podle Českého statistického úřadu dosáhla míra úspor domácností ve 2. čtvrtletí 2026 hodnoty 19,9 %. Proti předchozímu čtvrtletí vzrostla o 0,4 procentního bodu, meziročně o 0,1 bodu. Zjednodušeně: z každé stovky disponibilního příjmu domácnosti v průměru zhruba dvacet korun neutratily.

Eurostat ve stejném čtvrtletí uvádí míru úspor domácností v eurozóně 14,2 % a v celé EU 13,9 %. V obou případech jde o pokles; před rokem byla eurozóna na 15,2 % a EU na 14,8 %. Zatímco Evropa tedy úspory pozvolna rozpouští, Česko je spíš přidává. Eurostat ve své zprávě zmiňuje Česko mezi zeměmi s nejvyšším čtvrtletním nárůstem míry úspor (+0,6 bodu, společně s Polskem). Německo si polepšilo jen o desetinu bodu.

Srovnání je potřeba brát jako přibližné. ČSÚ a Eurostat počítají míru úspor podle stejné evropské metodiky, ale data se průběžně revidují a čtvrtletní změny se mezi zdroji mohou lišit, jak je vidět i na rozdílu 0,4 a 0,6 bodu. Řádový rozdíl mezi českými zhruba dvaceti procenty a evropskými čtrnácti je ale výrazný a dlouhodobý.

Před pandemií to byla polovina

Ještě před osmi lety vypadala čísla jinak. ČSÚ v říjnu 2018 informoval, že míra úspor domácností ve 2. čtvrtletí 2018 stoupla na 9,8 %. Od té doby prošla data revizemi, takže přesné srovnání s dnešními hodnotami je orientační. Směr je ale jasný: Češi dnes odkládají stranou výrazně větší část příjmu než v klidných letech před covidem.

Za tím je série šoků, které si domácnosti pamatují. Nejdřív pandemie, kdy nebylo za co utrácet. Pak energetická krize a inflace v letech 2022 a 2023, která rozbila rodinné rozpočty. Mnoho lidí si z té doby odneslo stejnou lekci jako Markéta: polštář na účtu je důležitější než nová sedačka.

Paradoxně to přišlo ve chvíli, kdy se příjmy domácností zlepšují. Reálné příjmy domácností na obyvatele byly ve 2. čtvrtletí 2026 podle ČSÚ meziročně o 3,1 % vyšší, reálná spotřeba na obyvatele ale vzrostla jen o 2,5 %. Lidé si tedy polepšili, ale utrácejí opatrněji, než by odpovídalo růstu jejich příjmů.

Inflace v číslech a inflace v hlavě

Část vysvětlení je psychologická. Oficiální inflace se v posledních dvou letech vrátila k nízkým hodnotám, jenže to je průměr spotřebního koše. Domácnost, která hodně utrácí za nájem, služby nebo dojíždění autem, může mít pocit, že zdražování nepřestalo. Kdo si pamatuje, jak rychle se dokázaly změnit ceny energií, nevěří, že se to nemůže opakovat. Statistická inflace a pocitová inflace jsou dvě různé věci a o úsporách rozhoduje spíš ta druhá.

Kam úspory skutečně tečou

Úspora v národních účtech neznamená jen peníze na spořicím účtu. Je to všechno, co domácnost z příjmu neprojí, neprojezdí a neutratí za služby. Patří sem i splátky jistiny hypotéky, nákup bytu, rekonstrukce nebo investice do fondů.

Proto ČSÚ sleduje vedle míry úspor i míru investic domácností. Ve 2. čtvrtletí 2026 činila 10,9 %, meziročně o 0,8 bodu víc. Velká část toho, co Češi „ušetří“, tak ve skutečnosti míří do cihel a betonu: do vlastního bydlení, které je v Česku vzhledem k příjmům drahé. Rodina, která si odkládá na vlastní byt, se ve statistice tváří jako spořivá, i když si sama připadá spíš jako na hraně.

Proč průměr klame

Míra úspor je průměr za všechny domácnosti dohromady. A průměr v tomhle případě říká málo o tom, jak se má konkrétní rodina. Velkou část úspor tvoří domácnosti s vyššími příjmy, které z výplaty ušetří i třetinu, aniž by se musely omezovat. Na druhém konci jsou lidé, kteří na konci měsíce nemají co odložit a nečekaný výdaj jako rozbitá lednička je pro ně problém.

Pro představu o příjmech: ČSÚ uvádí ve stejném čtvrtletí průměrný měsíční příjem ze zaměstnání 55 048 Kč. Kdo vydělává polovinu, tomu žádných dvacet procent stranou nezbude, ať je opatrný, jak chce. Kdo vydělává dvojnásobek, ten spoří i bez velké snahy.

Co to znamená pro ekonomiku a pro rodinu

Pro českou ekonomiku je vysoká míra úspor dvousečná. Domácnosti mají rezervu, a to je dobrá zpráva pro případ další krize. Zároveň ale každá koruna, která zůstane ležet na účtu, chybí v obchodech, restauracích a u řemeslníků. Ekonomové proto opakovaně upozorňují, že opatrnost domácností brzdí oživení spotřeby, na které malé firmy čekají.

Pro jednotlivé rodiny je otázka jiná: kolik rezervy je dost. Běžná rada finančních poradců mluví o několika měsíčních výdajích na účtu s okamžitou dostupností. Co je nad to, ztrácí v době, kdy úroky ze spořicích účtů neporazí zdražování, pomalu na hodnotě. Markéta a Tomáš mají na účtu rezervu na víc než půl roku. Sedačka s dírou v obýváku tak není otázkou peněz, ale důvěry, že příští zima bude obyčejná.

A tahle důvěra se ve statistikách měří nejhůř.

Sdílet f X in
KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka

Sleduje mezinárodní srovnání životní úrovně, mezd a cen – a to, co za nimi opravdu stojí.