Firmolog RSS
Firmolog
Ekonomická analýza 🇨🇿 vs Evropská unie

Pokojíček do pětadvaceti: Proč se mladí Češi stěhují od rodičů dřív než Slováci

Mladí Češi opouštějí rodičovský byt v průměru ve 25,8 roku, Slováci až v 30,9. Rozdíl pěti let neříká jen něco o nájmech, ale i o práci, škole a o tom, kdo platí účet.

KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka
27. 10. 2026 · 6 min čtení
Sdílet f X in

Ondřejovi je šestadvacet, pracuje jako technik v Pardubicích a minulý měsíc podepsal první nájemní smlouvu. Garsonka, kauce ve výši dvou nájmů, k tomu pračka z bazaru a matrace, protože na postel už nezbylo. Jeho sestřenice Lucia z Prešova, o rok starší, zatím bydlí u rodičů. Ne že by nechtěla odejít. Jen si spočítala, že s jejím platem by po zaplacení nájmu v krajském městě skoro nic nezbylo.

Dva příběhy, které by se daly odbýt jako náhoda. Statistika ale ukazuje, že náhoda to není.

Pět let rozdílu přes hranici

Eurostat každý rok odhaduje, v kolika letech v průměru mladí lidé opouštějí domácnost rodičů. Podle údajů za rok 2025 to bylo v celé Evropské unii ve 26,3 roku. Česko je mírně pod průměrem s 25,8 roku. Slovensko patří k zemím, kde se odchází nejpozději: 30,9 roku. To je víc než pět let rozdílu mezi dvěma zeměmi, které spolu donedávna sdílely stát, měnu i bytovou politiku.

Zbytek mapy vypadá zhruba takto:

  • Finsko 21,3 roku — na opačném konci žebříčku,
  • Německo 24,1 roku,
  • Rakousko 25,2 roku,
  • Česko 25,8 roku,
  • Polsko 26,8 roku,
  • Maďarsko 27,3 roku,
  • Slovensko 30,9 roku,
  • Chorvatsko 31,5 roku — nejvýše z uvedených zemí.

Údaje vycházejí z výběrového šetření pracovních sil, jde tedy o odhady, ne o sčítání. Desetinky mezi sousedními zeměmi proto nemají velkou výpovědní hodnotu. Pětiletý rozdíl mezi Českem a Slovenskem už ale šumem není.

Výrazný je i rozdíl mezi pohlavími. Mladé Češky podle Eurostatu odcházejí z domova v průměru ve 24,4 roku, mladí Češi až ve 27,2. Podobné nůžky jsou v celé Unii. Částečně to vysvětluje demografie partnerství — ženy v průměru žijí s o něco staršími partnery — ale jen částečně.

Česko se posunulo, Polsko výrazně

Zajímavější než jedno číslo je vývoj. V roce 2015 odcházeli mladí Češi od rodičů v průměru v 26,5 roku, v roce 2025 v 25,8. Posun o sedm desetin za deset let není dramatický, zvlášť když si uvědomíme, že ceny bytů v tomtéž období výrazně vzrostly. Mladí se tedy stěhují spíš o něco dřív, i když bydlení zdražilo. Vysvětlení se nabízí několik: dlouhodobě nízká nezaměstnanost, rostoucí mzdy, rozšíření spolubydlení a ochota žít v menším nebo dál od centra.

Výraznější změnu zaznamenalo Polsko. Tam průměrný věk spadl z 28,3 roku v roce 2015 na 26,8 v roce 2025. Slovensko se za stejnou dobu prakticky nepohnulo, drží se kolem 31 let.

Proč Slováci zůstávají déle

Jednoduchá odpověď „protože bydlení je drahé“ nestačí. Drahé je i v Česku, a v řadě ukazatelů dostupnosti bydlení vychází Česko hůř než Slovensko. Výsledek je spíš součtem několika vlivů:

  • Vlastnické bydlení jako norma. Na Slovensku žije ve vlastním drtivá většina domácností a nájemní trh je mělký. Kdo nechce nebo nemůže hned kupovat, má málo možností. V Česku je nájemní bydlení rozšířenější, i když i zde menšinové.
  • Regionální rozdíly v práci. Pracovní příležitosti s vyššími mzdami jsou na Slovensku silně soustředěné do Bratislavy a západu země. Mladý člověk z východu buď dojíždí, nebo odchází — často rovnou do zahraničí. Mezitím bydlí u rodičů.
  • Rodinné vzorce. V jižní a jihovýchodní Evropě je společné bydlení více generací běžné a společensky neproblematické. Slovensko se v tomto ohledu blíží spíš Chorvatsku a Itálii než Česku nebo Rakousku.

Na opačném konci stojí severské země. Finsko, Dánsko a Švédsko mají věk odchodu kolem 21–22 let. Pomáhá tam štědrá podpora studentů, rozvinutý trh nájemního a studentského bydlení a kultura, ve které je osmnáctiletý u rodičů spíš výjimkou. Je ale fér dodat, že rychlý odchod má svou cenu. Podle Eurostatu patří Dánsko mezi země, kde mladí lidé nejčastěji vydávají na bydlení přes 40 % disponibilního příjmu — v roce 2024 šlo o 28,9 % mladých ve věku 15–29 let, zatímco průměr Unie byl 9,7 %.

Co si mladý Čech za první byt reálně koupí

Ondřejova garsonka v Pardubicích je typický první krok. Nájem v krajském městě za menší byt se dnes podle inzertních nabídek pohybuje řádově v nižších desítkách tisíc korun měsíčně i s energiemi, v Praze a Brně výrazně víc. Pro absolventa s nástupním platem to často znamená, že na bydlení padne třetina až polovina čisté mzdy. Tyto částky jsou orientační; skutečné nájmy se liší podle lokality, stavu bytu i toho, kolik si kdo umí vyjednat.

Proto se v Česku tolik rozšířilo spolubydlení. Statistika ho nijak zvlášť neodlišuje: kdo se odstěhuje od rodičů do bytu se dvěma kamarády, se v datech počítá stejně jako ten, kdo si koupí vlastní byt. Číslo 25,8 roku tedy neznamená, že pětadvacetiletí Češi mají vlastní bydlení. Znamená jen, že už nebydlí u rodičů.

Pro rodiny to má i finanční rozměr. Dítě, které zůstane doma do třiceti, ušetří na nájmu statisíce korun — a pokud je odkládá, může mít v době odchodu na zálohu na hypotéku. Řada slovenských i českých rodin to tak vědomě plánuje. Mladý člověk, který odejde v pětadvaceti do nájmu, má zase dřív zkušenost s vlastním rozpočtem a větší svobodu při výběru práce. Která cesta je výhodnější, se nedá říct obecně.

Statistika, která měří víc než bydlení

Věk odchodu od rodičů je zvláštní ukazatel. Neříká, kolik kdo vydělává, ani kolik stojí metr čtvereční. Shrnuje ale do jednoho čísla, jak snadné je v dané zemi postavit se na vlastní nohy. Do výsledku se promítá trh práce, délka studia, nabídka nájemních bytů, výše mezd i rodinná tradice.

Z tohoto pohledu je Česko na tom podle dat Eurostatu lépe, než by napovídaly stížnosti na ceny bytů. Mladí se osamostatňují o něco dřív než průměrný Evropan a výrazně dřív než sousedé na východě. Otázka je, jak dlouho to vydrží. Pokud nájmy porostou rychleji než nástupní platy, první, co se změní, nebude statistika vlastnictví bytů. Bude to právě tohle číslo — a Ondřejové budou v pokojíčcích u rodičů zůstávat o rok, o dva déle.

Sdílet f X in
KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka

Sleduje mezinárodní srovnání životní úrovně, mezd a cen – a to, co za nimi opravdu stojí.