Firmolog RSS
Firmolog
Ekonomická analýza 🇨🇿 vs EU

Praha nad Bruselem, Ústecko pod Řeckem? Proč regionální HDP klame peněženky

Podle HDP na obyvatele je Praha trojnásobně bohatší než Ústecko a Karlovarsko. Domácnosti si ale mezi oběma regiony liší „jen“ o polovinu. Kde se rozdíl ztrácí a co si za něj lidé koupí.

KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka
5. 11. 2026 · 6 min čtení
Sdílet f X in

Jana pracuje jako zdravotní sestra v Mostě, její mladší sestra Lucie dělá účetní v Praze. Když se na Vánoce sejdou u rodičů, porovnávají výplaty a vždycky dojdou k témuž: Lucie bere víc, ale po zaplacení nájmu jí na konci měsíce nezbývá o moc víc než Janě, která bydlí ve splaceném bytě po babičce. Statistika přitom tvrdí, že mezi jejich regiony zeje propast, jaká se v Evropě jen tak nevidí.

Obě mají trochu pravdu. Záleží na tom, které číslo se čte.

Trojnásobek na papíře

Eurostat letos v únoru zveřejnil regionální hrubý domácí produkt za rok 2024. Přepočteno na obyvatele a ve standardu kupní síly, který srovnává ceny mezi zeměmi, vychází Praha na 76 600 jednotek. Region Severozápad, tedy Ústecký a Karlovarský kraj dohromady, na 24 400. Průměr Evropské unie činí 39 900.

Po přepočtu na procenta unijního průměru (jde o vlastní výpočet z dat Eurostatu, zaokrouhlený) vypadá české pořadí takto:

  • Praha: 192 %
  • Jihovýchod: 84 %
  • Střední Čechy: 84 %
  • Jihozápad: 75 %
  • Severovýchod: 75 %
  • Střední Morava: 74 %
  • Moravskoslezsko: 71 %
  • Severozápad: 61 %
  • Česko celkem: 91 %

Praha se tak drží ve skupině nejbohatších regionů Unie, těsně za Bruselem a před rumunskou Bukureští s okolím, která dosáhla 187,7 %. Severozápad je na opačném konci, v pásmu, kde se pohybují méně rozvinuté regiony jižní a východní Evropy.

A co je možná nejvýmluvnější: za deset let se na tom skoro nic nezměnilo. V roce 2014 byla Praha podle stejného přepočtu na 192 % a Severozápad na 63 %. Česko jako celek se mezitím průměru Unie přiblížilo z 88 na 91 %, ale Severozápad z toho nic neměl. Nejvíc si polepšil Jihovýchod s Brnem, zhruba o čtyři procentní body.

Proč HDP Prahu nafukuje

Regionální HDP měří, kolik se v regionu vyrobí, ne kolik si jeho obyvatelé odnesou domů. A to je v případě Prahy velký rozdíl.

Za prvé, do Prahy každý den dojíždějí desítky tisíc lidí ze středních Čech. Jejich práce se započítá do pražského HDP, ale obyvateli Prahy nejsou, takže číslo „na obyvatele“ uměle zvedají. Středočeský kraj je naopak v HDP podhodnocený.

Za druhé, v Praze sídlí centrály bank, pojišťoven, telekomunikačních firem a velkých podniků. Zisk, který vznikne i díky pobočkám v Ústí nebo Chebu, se často účetně objeví v hlavním městě.

Za třetí, stát peníze přerozděluje. Důchody, sociální dávky, platy učitelů a zdravotníků se platí ze společných daní, a do chudších regionů tak teče víc, než tam vznikne.

Polovina místo trojnásobku

Přesnější obrázek o životní úrovni dává disponibilní příjem domácností, tedy peníze, které lidem zůstanou po daních a odvodech a po připočtení důchodů a dávek. I ten Eurostat počítá po regionech.

V roce 2024 měla pražská domácnost na obyvatele disponibilní příjem 23 800 jednotek kupní síly. Severozápad 15 700, Moravskoslezsko 16 000, Střední Morava 16 300, Česko jako celek 18 000. Unijní průměr za rok 2023, poslední dostupný, činil 21 000.

Rozdíl mezi Prahou a Severozápadem tak není trojnásobný, ale zhruba jedenapůlnásobný. Pořád velký, jenže úplně jiný příběh. A ještě jedna věc stojí za pozornost: Středočeši mají s 19 400 jednotkami druhý nejvyšší příjem v zemi, výrazně nad tím, co by napovídal jejich HDP. Jsou to právě ti dojíždějící.

Co si za to koupí Jana a co Lucie

Ani disponibilní příjem ale nepočítá s tím, co v každém regionu stojí život. Standard kupní síly vyrovnává ceny mezi státy, ne mezi Prahou a Mostem. Uvnitř Česka se počítá se stejnou hladinou cen, a to neodpovídá realitě.

Největší rozdíl je v bydlení. Nájem v Praze se podle dostupných inzertních dat pohybuje řádově na dvojnásobku i víc toho, co se platí v severočeských městech, a koupě bytu je pro mladou Pražanku bez dědictví nebo pomoci rodičů na hranici reálnosti. Jídlo, elektřina nebo oblečení se tolik neliší, obchodní řetězce mají ceny podobné po celé zemi.

Lucie tedy reálně nemá o polovinu víc. Kolik přesně jí na rozdíl od Jany zbude, záleží hlavně na tom, jestli platí tržní nájem. Pro rodinu s hypotékou z doby nízkých sazeb vypadá Praha docela jinak než pro nájemníka, který podepisoval smlouvu loni.

To ovšem neznamená, že je Severozápad na tom vlastně dobře. Nižší příjem tam jde ruku v ruce s nižší nabídkou kvalifikované práce, horší dostupností specializované zdravotní péče a dlouhodobým odlivem mladých lidí. Jana sice platí méně za bydlení, ale její syn už plánuje vysokou školu v Praze nebo v Brně a vracet se nechce.

Co ta čísla říkají o penězích z Bruselu

Regionální HDP není jen statistická kuriozita. Podle něj se rozdělují evropské peníze z kohezní politiky. Regiony pod 75 % unijního průměru patří mezi méně rozvinuté a mají nárok na nejvyšší míru podpory. Praha je dávno v kategorii nejbohatších a na většinu peněz dosáhnout nemůže, Severozápad naopak patří mezi největší příjemce.

Paradoxem je, že i přes desetiletí dotací se postavení Severozápadu proti zbytku Unie nezlepšilo. Peníze pomohly opravit náměstí, silnice a čistírny odpadních vod, ale strukturu ekonomiky, která byla postavená na těžbě uhlí a těžkém průmyslu, nezměnily. S postupným útlumem uhelných dolů a elektráren se otázka, co bude v regionu živit lidi za deset let, stává naléhavější.

Z dat Eurostatu tak vychází dvojí pravda. Česko jako celek dohání Evropu pomalu, ale vytrvale. Uvnitř země se ale rozdíly mezi nejbohatším a nejchudším regionem za deset let nezmenšily ani o kousek. Jana s Lucií se u štědrovečerní večeře budou o výplatách přít i za deset let. Otázka je, jestli bude mít Janin syn důvod vrátit se domů.

Sdílet f X in
KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka

Sleduje mezinárodní srovnání životní úrovně, mezd a cen – a to, co za nimi opravdu stojí.