Skrytý účet za firemní influencerství: Kdy z nevinného barteru hrozí daňový postih?
Rozdat produkty výměnou za označení na sociálních sítích vypadá jako marketing zdarma. Z pohledu finančního úřadu jde ale o směnný obchod, který vás může vyjít pěkně draho.
Málokterý marketingový postup nadělal v účetnictví malých firem v posledních letech takovou paseku jako snaha ušetřit za klasickou reklamu tím, že se produkty prostě rozdají lidem na sociálních sítích. Majitelé e-shopů, lokálních oděvních značek nebo kosmetických firem často žijí v pevném přesvědčení, že když pošlou balíček výměnou za pár fotek a označení profilu, jde o bezplatnou a nevinnou výpomoc. Jako účetní to v praxi vidím neustále. Klient mi přinese výpis ze skladu, kde chybí zboží za desítky tisíc korun, a s úsměvem mi oznámí, že to šlo na „promo“.
Z pohledu finančního úřadu ale žádné bezplatné promo neexistuje. Právě proběhla směnná transakce. Vy jste poskytli zboží, tvůrce obsahu vám poskytl reklamní službu. A tento zdánlivě neviditelný obchod má svá tvrdá daňová pravidla, jejichž ignorování může menší firmu stát nejen nervy, ale i nepříjemné penále. Když se snažíte osekat marketingové rozpočty v době, kdy rostoucí ceny drtí firemní cash flow i peněženky vašich zákazníků, dává barterový obchod smysl. Musíte ho ale umět správně papírově podchytit.
Barter není charita, ale standardní obchod
Základní omyl spočívá v pocitu, že když netečou peníze přes bankovní účet, transakce se účetnictví netýká. Opak je pravdou. Směnná smlouva, což barter z právního hlediska je, se pro daňové účely posuzuje jako dvě samostatná plnění. Vy prodáváte zboží, influencer vám prodává službu.
Pokud jste plátci DPH, musíte z odeslaného zboží odvést daň. Zboží přece opustilo vaši firmu a bylo spotřebováno. Nemůžete si jen tak uplatnit nárok na odpočet DPH na vstupu při nákupu materiálu, a pak hotový produkt nechat zmizet v černé díře sociálních sítí. Správný postup vyžaduje, abyste na hodnotu odeslaného zboží vystavili fakturu. Tvůrce obsahu by vám měl na oplátku vystavit fakturu za reklamní služby ve stejné výši. Tyto dvě pohledávky se následně v účetnictví započtou. Teprve pak máte v ruce daňově uznatelný náklad na reklamu a vyřešenou DPH.
Magická pětistovka a past na reklamní předměty
Často slýchám argument, že zaslaný balíček je vlastně jen reklamní předmět, a ten se přece danit nemusí. Zákon o daních z příjmů má pro reklamní a propagační předměty poměrně striktní mantinely. Hodnota takového předmětu nesmí přesáhnout 500 Kč bez DPH, musí být opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele a nesmí jít o zboží, které podléhá spotřební dani (s výjimkou tichého vína).
Jestliže pošlete tvůrci kávovar v hodnotě pěti tisíc korun nebo luxusní zimní bundu, do limitu 500 Kč se nevejdete. V ten moment už nejde o daňově uznatelný reklamní předmět. Pokud neprovedete výše zmíněný zápočet dvou faktur za barter, finanční úřad bude na odeslaný kávovar pohlížet jako na dar. A dary obecně nejsou daňově uznatelným nákladem, který by vám snižoval základ daně z příjmů právnických osob. Zboží jste rozdali, náklady na jeho pořízení musíte z daňových nákladů vyloučit a navíc z něj odvést DPH na výstupu. To je přesný opak toho, co malá firma potřebuje.
Když tvůrce nemá IČO: Pozor na srážkové daně
Věci se komplikují ve chvíli, kdy firma naváže spolupráci s takzvanými mikroinfluencery. Často jde o studenty nebo lidi, kteří tvoří obsah jen jako koníček a nemají založené živnostenské oprávnění. Nemohou vám tedy vystavit fakturu za reklamní služby.
Jak v takovém případě dostat náklad do účetnictví? Řešením je smlouva podle občanského zákoníku. Příjem, který fyzická osoba získá (byť v naturální formě jako hodnotu vámi zaslaného zboží), podléhá zdanění. Od roku 2024 platí, že příležitostné příjmy jsou osvobozeny od daně, pokud jejich úhrn u daného poplatníka nepřesáhne 50 000 Kč za kalendářní rok. Zda tvůrce tento limit překročí, je už jeho daňový problém, vy byste ale měli mít v ruce písemnou smlouvu, která jasně definuje hodnotu protiplnění. Jinak riskujete, že úředníci při kontrole překvalifikují vztah na nelegální zaměstnávání nebo takzvaný švarcsystém, obzvlášť pokud spolupráce probíhá pravidelně každý měsíc.
Zaměstnanec jako tvář značky: Skrytý naturální příjem
Dalším oblíbeným trikem je zapojení vlastních zaměstnanců. Marketingové oddělení vymyslí strategii, že obchodní zástupci nebo prodavačky dostanou novou kolekci oblečení zdarma, aby v ní mohli natáčet videa na firemní TikTok nebo svůj osobní Instagram. Zní to skvěle, zaměstnanci jsou motivovaní a firma má autentický obsah.
Problém nastává v oblasti mzdového účetnictví. Pokud zaměstnanec dostane zboží, které může používat i v soukromém životě, vzniká mu zdanitelný naturální příjem. Hodnotu tohoto oblečení musíte připočítat k jeho hrubé mzdě, odvést z ní daň z příjmů fyzických osob a samozřejmě i sociální a zdravotní pojištění. Výjimkou by bylo pouze pracovní oblečení neboli stejnokroj. Jenže aby finanční správa uznala oblečení jako stejnokroj, musí splňovat přísná kritéria – typicky musí být trvale a viditelně označeno logem firmy takovým způsobem, aby ho zaměstnanec nemohl běžně nosit na nedělní procházky do parku. Obyčejné tričko, ke kterému přidáte jen odepínací placku s logem, vám kontrola jako daňově uznatelný stejnokroj s největší pravděpodobností neuzná.
Zahraniční spolupráce a nečekaný vstup do režimu DPH
Zcela specifickou pastí je přeshraniční spolupráce. Představte si situaci, kdy český neplátce DPH (například začínající e-shop) osloví tvůrce obsahu ze Slovenska nebo z Německa. Slovenský partner nafotí produkty, zveřejní je a poskytne české firmě reklamní službu.
Podle zákona o DPH se místo plnění u poskytnutí služby osobě povinné k dani nachází tam, kde má příjemce služby sídlo. Služba je tedy poskytnuta v České republice. Pokud český podnikatel přijme službu od osoby neusazené v tuzemsku, stává se ze zákona takzvanou identifikovanou osobou k dani. To znamená, že se musí do 15 dnů registrovat na finančním úřadě a z přijaté služby (tedy z hodnoty barteru) odvést v Česku DPH, přičemž nemá nárok na její odpočet. Pro malé firmy, které se úzkostlivě drží pod obratovým limitem pro povinnou registraci k plátcovství DPH, bývá dopis z finančního úřadu o nesplnění této povinnosti velmi hořkým probuzením.
Marketing na sociálních sítích formou rozdávání produktů není z podstaty špatný nástroj. Pro mnoho značek jde o nejefektivnější cestu k zákazníkovi. Daňové zákony ale neznají pojem „influencerství“ – znají jen dodání zboží, poskytnutí služby a naturální příjem. Pokud si tyto pojmy nedokážete ve firmě správně spárovat s reálnými událostmi, dříve nebo později narazíte. Stačí si zavést jednoduchá pravidla: na každý odeslaný produkt nad 500 Kč mít smlouvu, vyžadovat protiúčetní doklad a hlídat si, zda váš online ambasador nesedí za hranicemi. Pořádek v papírech nakonec bolí mnohem méně než zpětné doměřování daně a vysvětlování chybějících položek ve skladové evidenci.
Zakladatel Firmologu, člen Komory certifikovaných účetních ČR a člen AIA (Association of International Accountants – Asociace mezinárodních účetních). Píše o podnikání, číslech a o tom, jak se ekonomika skutečně promítá do života lidí a firem – v Česku i v zahraničí.