Firmolog RSS
Firmolog
Podnikání 🇨🇿 vs Německo

Skrytý účet za práci z obýváku: Kolik stojí hybridní model a proč se Němci vydali jinou cestou

Přechod na home office už dávno není o ušetřené kávě v kuchyňce. Zatímco v Česku firmy platí hodinové paušály, německý stát ulevuje podnikům i zaměstnancům odlišně.

KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka
13. 10. 2026 · 8 min čtení
Sdílet f X in

Helena provozuje menší logistickou agenturu kousek za Prahou. Když před pár lety posílala dispečery domů s notebookem pod paží, brala to jako rychlé a vcelku levné řešení. Dnes už polovina jejího třicetičlenného týmu do kanceláře dojíždí jen na úterní porady. Zbytek týdne úřadují od kuchyňských stolů nebo z provizorních pracoven. Zprvu se zdálo, že firma ušetří za energie, kávu a toaletní papír. Pak ale přišla změna legislativy, žádosti o proplacení rychlejšího internetu, nutnost nákupu licencí pro bezpečné vzdálené připojení a stížnosti na bolavá záda z tvrdých židlí. Z benefitu zdarma se stal fixní a poměrně vysoký náklad.

Přechod na hybridní model práce už dávno není jen otázkou firemní kultury. Stal se z něj účetní, právní a technický rébus. Zatímco zaměstnanci často vidí především ušetřený čas a peníze za dojíždění, firmy počítají reálné výdaje. A ty mohou u středně velkého podniku snadno narůst do stovek tisíc korun ročně, aniž by došlo k jakémukoliv zvýšení produktivity.

Zákonná povinnost a české tabulky

V Česku vnesla do práce na dálku nový řád nedávná úprava zákoníku práce. Pokud se se zaměstnancem dohodnete na home office, musíte mu kompenzovat náklady. Firmy mají v zásadě dvě možnosti: buď složitě proplácet reálně prokázané výdaje, což je administrativní peklo vyžadující dokládání faktur za elektřinu a výpočty poměrných částí, nebo sáhnout po paušálu. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí stanovila pro rok 2024 paušální náhradu na přesných 4,50 Kč za každou odpracovanou hodinu.

Při plném úvazku a výhradní práci z domova se tak bavíme o částce mírně přesahující 700 korun měsíčně na hlavu. Z pohledu firmy to na první pohled nevypadá jako likvidační suma. Pokud ale máte padesát zaměstnanců, roční rozpočet to zatíží o více než 400 tisíc korun. A to mluvíme pouze o zákonném minimu, které řeší opotřebení vlastního vybavení, spotřebu elektřiny a vody nebo vytápění. K tomu se navíc váže nutnost přesně evidovat, odkud zaměstnanec v daný den pracoval, což často vyžaduje úpravu docházkových systémů a další práci pro mzdové účetní.

Německá cesta: Stát přebírá administrativní otěže

Za západní hranicí se k problému postavili odlišně. Německý model do značné míry snímá přímou administrativní a finanční zátěž z beder zaměstnavatelů a přesouvá ji do daňového systému. Německo zavedlo takzvanou Homeoffice-Pauschale, díky které si zaměstnanci mohou z daní odečíst fixní částku za každý den strávený prací z domova.

Podle aktuálních pravidel si německý pracovník může v daňovém přiznání odečíst 6 eur za den, a to až do maximální výše 1 260 eur za rok. Tento systém znamená, že firma nemusí každý měsíc složitě počítat hodiny a vyplácet drobné částky v rámci mzdy. Zaměstnanec si vše vyřeší jednou ročně se státem. Pro malé a střední podniky v Německu to představuje nezanedbatelnou úlevu, protože jim odpadá nutnost ladit interní směrnice a hlídat každou odpracovanou hodinu mimo kancelář. Samozřejmě, mnoho německých firem dobrovolně přispívá na vybavení domácí kanceláře, aby si udrželo talenty, ale plošná povinnost přímé hodinové kompenzace v české podobě tam neexistuje.

Neviditelný účet za hardware a data

Zákonné náhrady jsou však jen špičkou ledovce. Skutečné peníze mizí v technickém zabezpečení. Když logistická agentura z našeho úvodu posílala lidi domů, rychle zjistila, že běžný domácí router a pět let starý notebook nestačí.

Firemní data musí být chráněna bez ohledu na to, zda zaměstnanec sedí v zabezpečené budově, nebo u sebe v obýváku. To znamená nákup spolehlivých VPN služeb, přechod na robustnější cloudová úložiště a investice do softwaru, který umožňuje vzdálenou správu zařízení. Podle dostupných odhadů z IT trhu vyjde bezpečné a plnohodnotné vybavení jednoho domácího pracoviště – zahrnující kvalitní notebook, druhý monitor, dokovací stanici a nezbytné softwarové licence – řádově na 30 až 50 tisíc korun. A to jsou peníze, které firma musí vynaložit hned na začátku.

Další velkou kapitolou je ergonomie. Zaměstnavatel je i při práci z domova odpovědný za bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP). Pokud zaměstnanec sedí osm hodin denně na tvrdé jídelní židli a za rok přijde s chronickými bolestmi zad, padá část odpovědnosti na firmu. Mnoho podniků proto raději preventivně nakupuje kvalitní kancelářské židle a polohovatelné stoly přímo do domovů svých lidí. Znamená to ale, že firma de facto vybavuje dvě kanceláře pro jednoho člověka.

Zrádná inflace a pocit chladu

Zde se dostáváme k vysoce subjektivnímu vnímání peněz a životní úrovně. Oficiální statistiky o inflaci nebo průměrných nákladech na energie jsou jedna věc, ale realita konkrétní rodiny je věc druhá. Čísla spotřebitelského koše nikdy plně neodrážejí to, co lidé cítí, když v zimě otevírají zálohové faktury za elektřinu a plyn.

Pro mladého zaměstnance žijícího v moderním, dobře zatepleném bytě uprostřed města může být zákonný paušál 4,50 Kč za hodinu příjemným bonusem. Pokryje mu spotřebu notebooku, energii na uvaření oběda a ještě mu zbyde. Zcela jinak ale situaci vnímá starší zaměstnanec nebo rodina s dětmi ve starším nezatepleném domě na venkově. Když v lednu udeří mrazy a pracovník musí vytápět svou pracovnu na dvacet stupňů místo toho, aby nechal dům přes den jen lehce temperovat, jeho reálné náklady vystřelí strmě vzhůru. V takovém případě paušál zdaleka nepokryje ani zlomek zvýšených výdajů na plyn nebo dřevo.

Tento propastný rozdíl ve vnímání životních nákladů často vede k internímu napětí. Zaměstnanci ve starších nemovitostech mohou mít pocit, že na home office svou firmu skrytě dotují. Naopak vedení podniku vidí jen rostoucí mzdové náklady, faktury za IT podporu a stěžuje si na nedostatek loajality. Navíc se vytrácí i další drobný, ale psychologicky významný benefit: dotované obědy v okolí kanceláře, které si doma člověk musí buď uvařit, nebo draze objednat přes rozvážkovou službu.

Kanceláře, které nejdou zrušit

Logickým krokem k vyrovnání těchto nákladů by se mohlo zdát radikální zmenšení pronajatých kancelářských ploch. Pokud je polovina firmy trvale doma, proč platit prázdné stoly a topit v obrovských open spacech? Praxe však ukazuje, že ani tudy cesta ke snadným úsporám nevede. Většina firem volí hybridní model, kdy se týmy potkávají v určité dny, typicky uprostřed týdne.

Firma tak musí držet dostatečnou kapacitu pro chvíle, kdy se ve středu sejdou všichni. Výsledkem je, že úspory za nájemné jsou minimální. Místo toho se mění jen vnitřní dispozice – ubývá klasických pracovních stolů a přibývá zasedacích místností, telefonních budek nebo takzvaných kolaborativních zón pro týmovou práci. Samotná přestavba kanceláří na tento nový styl fungování představuje další jednorázový, ale velmi citelný výdaj, který zatíží firemní cash flow.

Přechod na hybridní model zkrátka vyžaduje od českých firem dvojí investici a spoustu byrokracie navíc. Podnik platí za centrálu, která musí být reprezentativní a lákavá, aby do ní lidé vůbec chtěli dojíždět, a zároveň financuje a spravuje desítky malých poboček v obývácích svých zaměstnanců. Zda se tato investice vrátí v podobě vyšší loajality a lepšího soustředění na práci, si už musí každý majitel firmy spočítat sám.

Sdílet f X in

Odhadovaná struktura počátečních nákladů na jedno domácí pracoviště (ČR)

Zdroj: Tržní odhady nákladů na firemní vybavení – orientační přiblížení

⚠ Uvedená čísla představují pouze hrubý orientační odhad pro střední třídu vybavení, reálné náklady se liší podle oboru a požadavků firmy.

Kategorie Náklady v Kč
Hardware (notebook, monitor) 25000
IT bezpečnost a licence 10000
Ergonomie (židle, stůl) 15000
KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka

Sleduje mezinárodní srovnání životní úrovně, mezd a cen – a to, co za nimi opravdu stojí.