Firmolog RSS
Firmolog

Software jako vadný výrobek: Co od 9. prosince mění nová pravidla odpovědnosti za škodu

Na výrobky uvedené na trh po 8. prosinci 2026 se vztahují nová evropská pravidla odpovědnosti za vady. Nově i na software, aktualizace a ztracená data.

PD
Petr Doležal · Analytik trhů a legislativy
29. 10. 2026 · 8 min čtení
Sdílet f X in

Za necelých šest týdnů se mění pravidlo, které v Evropě platilo téměř čtyřicet let. Směrnice (EU) 2024/2853 o odpovědnosti za vadné výrobky nahrazuje směrnici 85/374/EHS z roku 1985 a vztahuje se na výrobky uvedené na trh nebo do provozu po 8. prosinci 2026. Lhůta pro převzetí do národního práva končí 9. prosince 2026. Pro české firmy to znamená jediné: kdo prodává, dováží nebo vyvíjí cokoli, co se dá zapnout, nainstalovat nebo aktualizovat, by si měl ještě letos zrevidovat smlouvy a pojištění.

Datum stojí za pozornost. Původní text směrnice mluvil o výrobcích uvedených na trh „po 9. prosinci 2026“. Rada EU letos v dubnu vydala opravu, podle níž jde o výrobky uvedené na trh po 8. prosinci 2026. Prakticky tedy platí: zboží uvedené na trh 9. prosince a později spadá pod nový režim, starší zboží dál pod starý.

Co se mění v jedné větě: odpovědnost bez zavinění pro digitální svět

Princip zůstává stejný. Výrobce odpovídá za škodu způsobenou vadou výrobku bez ohledu na zavinění. Poškozený nemusí dokazovat, že výrobce byl nedbalý. Musí prokázat vadu, škodu a příčinnou souvislost. Vadný je výrobek, který neposkytuje bezpečnost, kterou lze oprávněně očekávat nebo kterou vyžaduje právo.

Nové je hlavně to, na co a na koho se pravidlo vztahuje:

  • Software je výrobek. Aplikace, operační systémy i systémy umělé inteligence. Nezáleží na tom, jestli je software nahraný v zařízení, nebo se stahuje či poskytuje přes cloud.
  • Vada může vzniknout i po prodeji. Výrobce odpovídá i za vady, které se projeví až aktualizací, upgradem nebo tím, že se systém dál učí. Pokud má nad aktualizacemi kontrolu, nemůže se schovat za to, že v den prodeje bylo všechno v pořádku.
  • Škodou je i zničení nebo poškození dat. K tomu újma na zdraví včetně psychické a škoda na majetku.
  • Odpadá spodní hranice 500 EUR. Dosavadní směrnice kryla škodu na majetku jen nad 500 EUR a jen u věcí pro soukromé užití. Nová úprava tuto hranici nepřebírá.

Pro úplnost: nárok mají fyzické osoby. Škody na majetku užívaném výlučně k podnikání a data používaná k profesním účelům se nekryjí. Firma, které vadný software smaže účetnictví, se tedy bude dál domáhat náhrady podle smlouvy nebo obecných ustanovení o náhradě škody. Vyjmutý je také svobodný a otevřený software vyvíjený nebo dodávaný mimo obchodní činnost.

Koho se to týká: řetěz odpovědných osob se prodlužuje

Na prvním místě stojí výrobce. Když sídlí mimo EU, může poškozený žalovat dovozce nebo zplnomocněného zástupce výrobce. A když neexistuje ani jeden, nastupuje poskytovatel služeb splnění objednávek, tedy ten, kdo zboží skladuje, balí a odesílá.

Distributor, typicky e-shop, je na řadě, pokud na žádost poškozeného do jednoho měsíce neidentifikuje odpovědnou osobu se sídlem v EU. Online platformy mohou odpovídat stejně jako distributor, pokud zboží prezentují tak, že běžný kupující nepozná, že jde o nabídku třetí strany.

Další novinka se týká oprav a úprav. Kdo výrobek podstatně změní mimo kontrolu původního výrobce, třeba renovuje elektroniku nebo přepíše firmware, stává se z pohledu směrnice výrobcem a odpovídá za změněnou část.

Konkrétní příklad: malý český e-shop prodává chytré zásuvky od výrobce z Asie, který v EU nemá dovozce ani zástupce. Zásuvka po aktualizaci firmwaru přestane vypínat, přehřeje se a poškodí zákazníkovi kuchyň. Dnes by se poškozený obtížně domáhal čehokoli po výrobci na druhém konci světa. Podle nových pravidel se obrátí na toho, kdo zboží v EU expedoval, a pokud e-shop do měsíce nikoho takového nejmenuje, na e-shop.

Důkazní břemeno: soud může nařídit vydání dokumentů

Druhá velká změna je procesní. Poškozený často nemá šanci zjistit, proč algoritmus selhal. Směrnice proto zavádí:

  1. Zpřístupnění důkazů. Soud může na návrh nařídit žalovanému, aby předložil relevantní důkazní prostředky, pokud je to přiměřené a nezbytné. Obchodní tajemství se chrání, ale není samo o sobě důvodem k odmítnutí. Nově může o zpřístupnění požádat i žalovaný.
  2. Domněnky vadnosti. Vada se předpokládá například tehdy, když žalovaný nepředloží požadované důkazy, když výrobek nesplňuje povinné bezpečnostní požadavky nebo když škodu způsobila zjevná porucha při běžném používání.
  3. Ulehčení u technicky složitých případů. Pokud by prokázání vady nebo příčinné souvislosti bylo pro poškozeného nepřiměřeně obtížné kvůli technické složitosti, soud může vadu či souvislost předpokládat, je-li pravděpodobná.

Domněnky jsou vyvratitelné. Ale u softwaru a AI to v praxi znamená, že dokumentace vývoje, testování a záznamy o aktualizacích přestávají být interní záležitostí. Jsou to budoucí důkazy.

Lhůty a smlouvy

  • Nárok je nutné uplatnit do 3 let od chvíle, kdy se poškozený dozvěděl o škodě, vadě a odpovědné osobě.
  • Odpovědnost zaniká 10 let od uvedení výrobku na trh. U skrytých újem na zdraví, které se projeví později, je lhůta 25 let.
  • Odpovědnost vůči poškozenému nelze smluvně vyloučit ani omezit.

Zachovává se obrana tzv. rizikem vývoje: výrobce se zprostí, pokud stav vědeckých a technických znalostí v době uvedení na trh neumožňoval vadu odhalit. Státy si mohou tuto obranu za určitých podmínek omezit.

Jak je na tom Česko

Česko nepřijímá samostatný zákon. Dosavadní úprava je v občanském zákoníku (zejména § 2939 až § 2943) a gestor transpozice, ministerstvo průmyslu a obchodu, připravil jeho novelu. Návrh šel vládě koncem roku 2025 a podle dostupných informací ho vláda schválila letos v srpnu. Účinnost se plánuje k 9. prosinci 2026. Jestli to Sněmovna stihne, je otevřená otázka. Na závazném datu pro firmy to ale mnoho nemění: směrnice je jasná a soudy budou české právo vykládat v jejím světle.

Odborná kritika míří na dvě místa návrhu. Zaprvé nepřebírá výslovně institut zpřístupnění důkazů. Zadruhé formulace omezující okruh poškozených na fyzické osoby podle kritiků nedomýšlí situace, kdy nárok přechází na pojišťovnu nebo jinou právnickou osobu.

Plusy, minusy a co udělat do prosince

Pro spotřebitele je to jednoznačné zlepšení. Pro firmy znamená vyšší riziko, ale také rovnější hřiště: tuzemský výrobce, který dosud nesl odpovědnost, už nebude znevýhodněn proti dodavateli ze třetí země, za kterého v EU nikdo neručil. Náklady jsou hlavně administrativní a pojistné. U malých vývojářů softwaru a integrátorů IoT mohou být citelné.

Postup, který doporučuji:

  1. Sepište výrobky a software, které uvedete na trh po 8. prosinci 2026, a u každého určete, v jaké roli jste: výrobce, dovozce, distributor, fulfillment.
  2. U zboží od dodavatelů mimo EU ověřte, kdo je odpovědná osoba v EU, a mějte to doložené. Lhůta jednoho měsíce na odpověď poškozenému je krátká.
  3. Zkontrolujte smlouvy s dodavateli komponent a softwaru: regresní nároky, povinnost poskytovat bezpečnostní aktualizace, přístup k technické dokumentaci.
  4. Prověřte pojištění odpovědnosti za výrobek. Řada starších smluv výslovně nepočítá se softwarem ani se ztrátou dat.
  5. Nastavte archivaci vývojové a testovací dokumentace a záznamů o aktualizacích po dobu nejméně 10 let.

Nejvíc práce čeká firmy, které o sobě dosud nepřemýšlely jako o výrobcích. Vývojář mobilní aplikace pro ovládání kotle nebo e-shop s levnou elektronikou z dovozu jsou od prosince ve stejné kategorii jako výrobce pračky. Kdo to zjistí až z první žaloby, zaplatí víc než za hodinu s právníkem teď.

Sdílet f X in
PD
Petr Doležal · Analytik trhů a legislativy

Rozebírá nové zákony, daňové změny a dopady regulace na malé a střední firmy.