Firmolog RSS
Firmolog
Ekonomická analýza 🇨🇿 vs EU, Německo, Rakousko, Slovensko

Tři pokoje pro čtyři: Proč české děti bydlí stísněněji než německé a rakouské

V přelidněném bytě podle Eurostatu žije víc než čtvrtina českých dětí. U chudších rodin je to už přes polovinu, výrazně víc, než je evropský průměr.

KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka
29. 10. 2026 · 7 min čtení
Sdílet f X in

Když Jakubovi bylo osm, vadilo mu jen to, že sestra chodí spát dřív a on musí zhasnout s ní. Teď je mu třináct, Elišce devět a pokoj s patrovou postelí v bytě 3+kk na sídlišti v Kladně se změnil v diplomatické jednání. Rodiče spí v ložnici, obývák slouží zároveň jako pracovna pro maminčin home office a kuchyňský kout je jen kout. Byt, který si Horákovi před deseti lety koupili jako „dost velký i pro dvě děti“, je podle evropské statistiky přelidněný. A nejsou zdaleka sami.

Eurostat počítá přelidnění podle jednoduchého klíče. Každá domácnost potřebuje jednu společnou místnost, jednu místnost pro pár, jednu pro každého dalšího dospělého, jednu pro dva dospívající stejného pohlaví od 12 do 17 let, jednu pro každého dalšího dospívajícího a jednu pro dvojici dětí mladších dvanácti let. Čtyřčlenná rodina s třináctiletým synem a devítiletou dcerou tak podle tohoto klíče potřebuje čtyři místnosti. Horákovi mají tři.

Průměr klame, děti ne

Na první pohled vypadá Česko nenápadně. V roce 2025 žilo v přelidněné domácnosti podle údajů Eurostatu 16,7 % obyvatel, prakticky přesně jako je průměr Evropské unie (16,8 %). Na Slovensku to bylo 27,8 %, v Polsku 30,9 %. Česko se tak může utěšovat, že je na tom líp než sousedé na východě.

Jenže srovnání se západem vychází jinak. V Rakousku je přelidněno 14,2 % lidí, v Německu 11,7 %. A rozdíl se ještě prohloubí, když se místo celé populace podíváme na děti. Mezi Čechy mladšími osmnácti let žije v přelidněném bytě 27,2 %, tedy víc než každé čtvrté dítě. Unijní průměr je 25,3 %, v Rakousku 22,9 % a v Německu 19,0 %.

Přepočteno na školní třídu s pětadvaceti žáky: v české třídě by se podle statistiky dělilo o pokoj nad rámec evropské normy zhruba sedm dětí, v německé zhruba pět. To je samozřejmě přiblížení, ale ukazuje, že nejde o okrajový jev.

Kde je chudoba, tam je těsno. V Česku víc než jinde

Nejvýraznější číslo se skrývá u rodin s nízkými příjmy. Eurostat odděluje domácnosti pod hranicí 60 % mediánového příjmu, tedy ty, které statistika označuje jako ohrožené příjmovou chudobou. Mezi dětmi z takových rodin bydlí v Česku v přelidněném bytě 57,5 %. V celé unii je to 44,5 %, v Německu 46,7 %, v Rakousku 50,5 %. Česko se tu dostává na úroveň Slovenska (57,9 %), přestože v celkovém přelidnění je od něj daleko.

Podobně to vypadá u celé populace pod hranicí chudoby: v Česku 39,9 %, v unii 29,8 %. Jinými slovy, česká statistika bydlení je dobrá pro většinu a výrazně horší pro ty, kdo mají nejméně peněz. Rodina s průměrnými příjmy si větší byt pořídí, nebo aspoň zvažuje. Rodina s nízkými příjmy se na trhu, kde se byt k pronájmu shání měsíce a hypotéka vyžaduje vlastní úspory, prostě uskrovní. A jedno z nejlevnějších uskrovnění je vzdát se dětského pokoje.

Senioři v opačné situaci

Druhý konec věkové škály vypadá opačně. Mezi lidmi nad 65 let je přelidněno jen 6,0 %. Mnoho starších Čechů žije v rodinných domech nebo v bytech, kde kdysi vychovávali děti, a dnes v nich bydlí sami nebo ve dvou. Prostor tedy v zemi je, jen bývá v jiné fázi života a často v jiném městě, než kde ho mladé rodiny potřebují.

Proč se čísla v Česku zhoršují

Zatímco unijní průměr se od roku 2019 drží kolem 17 %, česká míra přelidnění pomalu stoupá: z 15,4 % v roce 2019 na 16,7 % v roce 2025. Nárůst o něco přes jeden procentní bod nezní dramaticky, ale jde opačným směrem než v Maďarsku nebo v Polsku, kde podíl přelidněných domácností klesá. U Německa a Polska je třeba brát vývoj s rezervou, protože Eurostat v jejich řadách hlásí metodické zlomy.

Pravděpodobných důvodů je několik a statistika je přímo neměří:

  • Ceny bydlení utekly příjmům. Česko patří dlouhodobě k zemím, kde je byt v poměru ke mzdám mimořádně drahý. Rodina, která by se dřív přestěhovala do většího, dnes zůstává.
  • Byty nejsou postavené pro dnešní rodiny. Velkou část bytového fondu tvoří panelové byty o dvou až třech pokojích. Pro rodinu s dvěma dětmi byly myšleny jako konečná stanice. Podle evropské normy tou stanicí nejsou.
  • Obývák jako kancelář. Práce z domova po roce 2020 posunula nároky na prostor. Statistika to v klíči přelidnění nezachycuje, ale každá rodina, kde rodič pracuje u jídelního stolu, to zná.

Pro představu o celkovém prostoru se hodí ještě jedno číslo. Na jednoho obyvatele Česka připadá v průměru 1,5 místnosti. Průměr unie je 1,7, v Německu 1,7, v Rakousku 1,6, na Slovensku 1,2. Rozdíl dvou desetin zní nevinně. U čtyřčlenné rodiny je to ale skoro celý pokoj.

Co si za to člověk koupí, nebo nekoupí

Přelidnění je statistika, ale za ní jsou docela praktické věci. Kde si dítě píše úkoly, když stůl sdílí se sourozencem. Jestli se může v klidu učit před přijímačkami. Kam odejde, když potřebuje být samo. Výzkumy z různých zemí opakovaně spojují stísněné bydlení s horšími školními výsledky a s vyšší mírou konfliktů v rodině. Česká čísla k tomu nemám, a proto netvrdím víc, než data ukazují. Ale intuice tu s výzkumem nejspíš nebude v rozporu.

Pro Horákovy jsou alternativy střízlivé. Větší byt v Kladně by podle jejich vlastních propočtů znamenal o několik tisíc vyšší měsíční splátku, s jejich příjmy na hraně. Stěhování dál od Prahy by prodloužilo dojíždění. Zbývá třetí cesta, kterou volí mnoho rodin: přestavět obývák. Rodiče se přestěhují na rozkládací gauč, ložnice se stane druhým dětským pokojem. Podle statistiky se tím nic nezmění. Místností je pořád stejně.

Evropská definice samozřejmě není přesná pro každou rodinu. Někde sdílí pokoj sourozenci rádi, jinde se dvě dcery hádají i ve vile. A rodina s malými dětmi v bytě 2+1 může být spokojenější než rodina s teenagery v 4+1. Přesto je číslo užitečné, protože umožňuje srovnání. A to srovnání říká jasně: česká míra přelidnění je evropský průměr jen do chvíle, než se podíváme na děti a na rodiny s nižšími příjmy.

V debatě o dostupném bydlení se nejčastěji mluví o cenách metru čtverečního a o hypotečních sazbách. Čísla Eurostatu nabízejí jinou otázku, kterou by si stát i obce měly klást hlasitěji: kolik dětí v Česku nemá kde psát úkoly a kolik větších bytů by stačilo, aby se ten podíl alespoň přiblížil Rakousku.

Sdílet f X in
KV
Kateřina Vlčková · Ekonomická redaktorka

Sleduje mezinárodní srovnání životní úrovně, mezd a cen – a to, co za nimi opravdu stojí.