Účetní setrvačnost v recesi: Jak firmy v Česku a Polsku přicházejí o peníze špatnými odpisy
Když klesají tržby, škrtají se benefity a marketing. Skutečné peníze přitom mnoha podnikům utíkají přímo před očima v účetním softwaru kvůli špatně zvolené strategii daňových odpisů.
Jakmile ekonomika začne zpomalovat a tržby drhnou, firemní instinkt velí okamžitě řezat náklady. Zruší se páteční teambuildingy, omezí se nákupy kancelářských potřeb a propustí se externí konzultanti. Ředitelé bedlivě sledují každý odchozí haléř z běžného účtu. V té samé chvíli ale v účetním oddělení často běží na autopilota proces, který firmu připravuje o statisíce korun na zbytečně odvedených daních nebo naopak o budoucí daňové štíty. Daňové odpisy.
Ekonomický útlum je většinou doprovázen nebo předcházen inflační vlnou. Když statistický úřad suše oznámí, že meziroční inflace klesla na jednocifernou hodnotu, pro běžnou domácnost nebo malou výrobní firmu je to jen abstraktní makroekonomický ukazatel. Jejich osobní zkušenost s růstem cen se tvoří u pokladny v supermarketu nebo při nákupu nového průmyslového lisu. Oficiální spotřební koš se může tvářit optimisticky, ale pokud majitel truhlářské dílny vidí, že cena specifického stroje z dovozu stoupla na dvojnásobek, jeho subjektivní inflace je drtivá. O to víc pak bolí, když se takto draze pořízená technologie promítá do daňových nákladů pomalu a neefektivně.
Kouzlo drobného majetku a rychlých nákladů
Základní chybou, kterou firmy v dobách nejistoty dělají, je slepé dodržování starých zvyklostí. Zářným příkladem je hranice pro zařazení majetku do odpisování. V České republice je zákonná hranice pro samostatné movité věci a soubory movitých věcí stanovena na 80 000 Kč. Cokoliv pořídíte pod tuto částku, můžete uplatnit jako daňový náklad rovnou v roce pořízení, pokud si tak nastavíte interní směrnice.
Přesto existují podniky, které ze setrvačnosti odpisují i notebooky za padesát tisíc korun po dobu tří let. Tím si uměle vylepšují hospodářský výsledek v aktuálním roce, ale zároveň se připravují o možnost snížit si daňový základ ihned. V době recese, kdy je hotovost králem, znamená rychlé uplatnění nákladu nižší daňovou povinnost a více peněz na účtu.
Při pohledu do sousedního Polska narazíme na odlišnou realitu. Polský limit pro drobný hmotný majetek činí 10 000 PLN, což je v přepočtu řádově kolem 55 až 60 tisíc korun. Hranice je tedy přísnější než u nás. Polské firmy musí začít odpisovat dříve, což jim v době nákupu dražší výpočetní techniky nebo kancelářského vybavení váže více prostředků v neodepsaném majetku. Na druhou stranu polský systém nabízí malým daňovým poplatníkům jednorázový odpis pro vybrané stroje a zařízení až do výše 50 000 eur ročně, což představuje masivní nástroj pro okamžité snížení daňového základu. Tuto možnost české právo v takto štědré plošné podobě nezná.
Pasti zrychleného odpisování
Když už majetek překročí zákonnou hranici, nastupuje volba mezi rovnoměrným a zrychleným odpisováním. Zrychlené odpisy znějí jako rajská hudba pro uši každého finančního ředitele, který chce rychle snížit daňovou zátěž. V prvních letech odpisování dostanete do nákladů mnohem větší část pořizovací ceny než u rovnoměrné metody.
Jenže každá mince má svůj rub. Pokud firma vstoupí do recese s portfoliem majetku, který zrychleně odpisuje, může narazit na problém. Zrychlené odpisy generují vysoké daňové náklady. Jestliže tržby klesnou a firma se propadne do provozní ztráty, vysoké odpisy tuto ztrátu jen prohloubí. Daňová ztráta se sice dá v Česku uplatnit v následujících pěti zdaňovacích obdobích, ale pokud se ekonomika zotavuje pomalu, může se stát, že tuto ztrátu firma nestihne umořit a daňový štít propadne.
V Polsku je situace s daňovou ztrátou mírně odlišná. Ztrátu lze uplatnit po dobu pěti let, ale v jednom roce lze odečíst maximálně 50 % z celkové částky konkrétní ztráty, případně lze uplatnit jednorázově až 5 milionů PLN. Polské firmy tak musí mnohem pečlivěji plánovat, jak hluboko se nechají odpisy stáhnout do červených čísel, protože zotavení a využití ztráty má svá striktní pravidla.
Taktické přerušení odpisů jako záchranná brzda
Zde se dostáváme k nástroji, který české firmy trestuhodně podceňují. Český zákon o daních z příjmů umožňuje daňové odpisy hmotného majetku přerušit. Pokud víte, že letos skončíte v hluboké ztrátě, nedává smysl uplatňovat odpisy a tuto ztrátu zbytečně nafukovat s rizikem, že ji v budoucnu nevyužijete. Odpisy jednoduše pozastavíte a prodloužíte si tak celkovou dobu odpisování. Náklad si schováte na roky, kdy se vrátíte k zisku a budete potřebovat srazit daňovou povinnost.
Přerušení odpisů nevyžaduje žádné složité schvalování úřady, stačí se tak rozhodnout při sestavování daňového přiznání. Mnoho externích účetních firem ale tento krok klientům aktivně nenabízí, protože to znamená zásah do zaběhnutých tabulek a odpisových plánů. V Polsku je manipulace s odpisovými sazbami během recese také možná, ale podléhá složitějším pravidlům. Změny sazeb lze často provádět jen od začátku nového daňového roku a existují limity, jak moc lze sazbu snížit.
Radikální polská cesta: Estonská daň
Zajímavý kontrast do celého uvažování o odpisech vnáší polský experiment s takzvaným estonským modelem zdanění (Ryczałt od dochodów spółek). Pro polské firmy, které se pro tento režim rozhodnou a splní podmínky, přestávají být klasické daňové odpisy středobodem vesmíru. Princip spočívá v tom, že firma neplatí žádnou daň z příjmů právnických osob, dokud zisk nevyplatí společníkům ve formě dividend.
Pokud polská firma veškerý zisk reinvestuje zpět do podnikání, daňová povinnost je nulová. V takovém prostředí ztrácí hra s rovnoměrnými nebo zrychlenými odpisy svůj primární význam, protože daňový základ nevzniká na úrovni provozního zisku, ale až při distribuci peněz ven z firmy. Tento model poskytuje obrovský polštář právě v době recese. Podnik nemusí složitě taktizovat s přerušováním odpisů, aby se vyhnul propadnutí daňové ztráty. Veškerá hotovost zůstává uvnitř, dokud není firma v natolik dobré kondici, aby si majitelé mohli vyplatit podíly.
Česká republika podobný plošný model zatím neplánuje. Tuzemské firmy tak zůstávají odkázány na klasický systém, kde je daňový základ nutné optimalizovat rok od roku. Rozdíl mezi chytrou a laxní prací s odpisy pak na konci března určuje, zda firma odešle finančnímu úřadu statisíce, nebo si je ponechá na provozní financování v těžších časech.
Daňová legislativa dává podnikatelům do rukou poměrně širokou paletu nástrojů, jak kormidlovat cash flow. Hranice pro drobný majetek, volba metody odpisování nebo taktické pozastavení odpisů nejsou jen suché kolonky v daňovém přiznání. Jsou to finanční rozhodnutí, která mohou rozhodnout o tom, zda firma obdobím ekonomického chladu projde se vztyčenou hlavou, nebo se zbytečně vyčerpá na odvodech státu.
Píše o podnikatelské praxi, inflaci z pohledu běžné domácnosti a datech, která se skrývají za titulky.