Výprodej z půdy pod dohledem: Kdy prodej starých věcí na internetu zajímá finanční úřad
Prodej vlastního oblečení či kočárku je obvykle osvobozený od daně. Platformy ale od 30 prodejů hlásí údaje úřadům. Kde končí úklid a začíná podnikání.
Začalo to kočárkem. Dítě vyrostlo, kočárek zůstal ve sklepě a zabíral místo, které by se hodilo na kola. Fotka, popis, za týden pryč. Pak přišly zimní bundy, které už nikdo nenosí, sada hrnků po tetě a půlka knihovny. Na konci roku se z jednorázového úklidu stala skoro sezónní práce: čtyřicet prodaných věcí, přes padesát tisíc korun na účtu a lehce znepokojivá otázka, jestli o tom nemá vědět finanční úřad.
Tahle situace je v českých domácnostech běžnější, než by se zdálo. Prodej použitých věcí přes internet se z bleších trhů přestěhoval do aplikací a s ním i daňová nejistota. Dobrá zpráva je, že pravidla jsou poměrně jednoduchá. Méně dobrá je, že mezi „vyklízím šatník“ a „mám obchod“ vede hranice, kterou si každý musí ohlídat sám.
Prodej vlastních věcí: daňově většinou nic
Zákon o daních z příjmů v § 4 odst. 1 písm. c) osvobozuje příjem z prodeje hmotné movité věci. Kočárek, bunda, hrnky, knihy, stará lampa i gramofon tam patří. Výjimky jsou tři:
- cenné papíry,
- auto, letadlo nebo loď, pokud mezi nákupem a prodejem neuplynul aspoň rok,
- věc, která je nebo v posledních pěti letech byla zahrnuta do obchodního majetku.
Zákon u tohoto osvobození nestanoví žádný horní limit. Domácnost, která za rok prodá věci za sto tisíc korun, protože se stěhuje do menšího bytu, tak z toho daň platit nemusí, pokud šlo o její vlastní věci pro osobní potřebu. Kolik za ně kdysi dala, v tomhle případě nehraje roli.
Pozor jen na tu třetí výjimku. Kdo podniká a kancelářskou židli nebo notebook měl v obchodním majetku, nemůže je po roce prodat „jako soukromou věc“ a tvářit se, že tam nikdy nebyly.
Hranice, o které se mluví nejvíc: 30 prodejů a 2 000 eur
Od 1. ledna 2023 platí v Česku pravidla podle evropské směrnice známé jako DAC7, převzaté do zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní. Provozovatelé digitálních platforem, přes které lidé prodávají zboží, pronajímají byty nebo nabízejí služby, musí jednou ročně, vždy do 31. ledna za předchozí rok, poslat správci daně údaje o prodejcích. V Česku je tím správcem Specializovaný finanční úřad a data se pak automaticky vyměňují mezi státy EU.
U prodeje zboží se hlášení netýká takzvaných vyloučených prodejců. Podle Generálního finančního ředitelství sem patří ti, kdo přes platformu prodávají jen v malém rozsahu: méně než 30 prodejů za rok a celková hodnota nesmí překročit 2 000 eur. Kdo udělá třicátý prodej, nebo přesáhne dva tisíce eur, ocitne se v hlášení.
Platforma pak předává mimo jiné identifikační údaje prodejce, souhrn přijatých částek za jednotlivá čtvrtletí a počet prodejů. Pokud prodejce odmítá potřebné údaje poskytnout ani po dvou upomínkách, může mu platforma zavřít účet nebo nevyplatit peníze.
Tady se rodí nejvíc mýtů. Hlášení podle DAC7 není daň a třicátý prodej neznamená automaticky daňovou povinnost. Je to informace, kterou úřad dostane do ruky. Domácnost z úvodu, která prodala čtyřicet vlastních věcí, se v datech nejspíš objeví, ale z prodeje vlastního kočárku a bund daň platit nebude. Úřad může nanejvýš chtít vysvětlení, a v tu chvíli se hodí mít aspoň přibližnou představu, co se prodávalo.
Kdy z úklidu vznikne obchod
Osvobození se vztahuje na prodej věcí, které člověk vlastnil a používal. Jakmile začne věci nakupovat proto, aby je se ziskem prodal, mění se situace. Typický příklad: někdo objíždí sobotní bazary, levně skupuje značkové oblečení nebo starý porcelán a doma ho přeprodává na internetu. To už není vyklízení skříně, ale obchod, a obchod je živnost se vším, co k ní patří: oprávnění, daňové přiznání, pojistné.
Hranice nemá přesné číslo. Rozhoduje, jestli jde o soustavnou činnost za účelem zisku. Pár stovek inzerátů ročně, opakované nákupy stejného typu zboží a vytříbený cit pro „co se teď prodává“ budou úřadu vyprávět jiný příběh než jednorázový výprodej půdy po babičce.
Vlastní výrobky: šperky, svíčky, dorty
Zvláštní kapitolou jsou věci, které si člověk sám vyrobí. Náušnice z korálků nebo pletené čepice nejsou „použitá věc ze šatníku“. Kdo je prodává občas, může využít jiné osvobození. Podle § 10 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů jsou příjmy z příležitostné činnosti osvobozené, pokud jejich úhrn za rok nepřesáhne 50 000 Kč.
Padesát tisíc zní hodně, dokud si člověk nespočítá, že jde o příjmy, ne zisk. Kdo prodá sto svíček po pěti stech korunách, je na hranici, i když po odečtení vosku, knotů a sklenic zbude na kafe. Po překročení limitu se daní celý příjem z této činnosti, ne jen částka nad hranicí. A když se z příležitosti stane pravidelný zdroj příjmů, jsme zase u živnosti.
Proč na tom záleží víc než dřív
Před pár lety byl prodej přes internet ve srovnání s bleším trhem anonymní spíš teoreticky. Dnes si ho úřad může dohledat v datech, která mu platformy samy pošlou. Pro poctivé domácnosti se tím vlastně nic nemění. Pro ty, kdo pod hlavičkou „vyklízím šatník“ provozují malý obchod, ano.
Pozitivní stránkou je, že pravidla měří všem stejně. Obchodníci, kteří platí daně z prodeje použitého zboží, si dlouho stěžovali, že jim konkurují lidé, kteří totéž dělají „jen tak“. Na druhé straně nese hlášení i drobné náklady: platformy chtějí rodné číslo nebo datum narození, adresu a číslo účtu, a ne každý je rád sdílí kvůli prodeji dvou zimních bund.
Pro praxi stačí málo. Mít přehled, co se prodávalo a odkud to pochází. U vlastních věcí z domácnosti není co řešit. U věcí koupených na přeprodej nebo vyrobených doma vést jednoduchou evidenci příjmů. A až na podzim zase přijde čas vyklidit sklep, nemusí z toho být žádné daňové drama. Stačí nenakupovat v sobotu na bleším trhu nové zásoby do zásoby.
Zdroje
- — Zákony pro lidi: Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (§ 4 odst. 1 písm. c), § 10 odst. 3 písm. a))
- — Finanční správa ČR: DAC7 – Nová oznamovací povinnost provozovatelů platforem
- — Generální finanční ředitelství: Časté otázky a odpovědi k oznamovací povinnosti provozovatelů platforem (DAC7)
Píše o podnikatelské praxi, inflaci z pohledu běžné domácnosti a datech, která se skrývají za titulky.