Zdanění firem a OSVČ: Česko vs. Velká Británie – Kde se lépe dýchá byznysu?

Minulý týden jsem seděl nad čísly klienta, který zvažoval přesun vývoje z Prahy do Londýna. Řešili jsme daně. Často slýchám, že britský systém je zbytečně složitý, ale jako účetní, který se denně hrabe ve výkazech, to vidím jinak. Rozdíly mezi Českem a Velkou Británií jsou obrovské. Daně tvoří jeden z největších nákladů každé firmy i OSVČ a globální ekonomika nečeká, až si státy ujasní, jak naplnit kasu.

Korporátní daň: Sazba 21 % v Česku a britská progrese

Začněme daní z příjmů právnických osob. V Česku jsme si dlouho hověli na 19 %, ale vládní konsolidační balíček sazbu od roku 2024 zvedl na 21 %. Pro spoustu mých klientů to znamenalo citelný zásah do ziskovosti. Velká Británie naopak historicky lákala mezinárodní kapitál na velmi konkurenční sazbu kolem 19 %. V dubnu 2023 sice zavedla zvýšení na 25 % pro firmy se ziskem nad 250 000 GBP, ale pro menší hráče s ročním ziskem do 50 000 GBP zůstává sazba na 19 %. Pro zisky mezi 50 000 a 250 000 GBP pak platí progresivní systém.

V praxi to znamená, že menší české firmy s vyššími zisky ostrouhaly. Vezměte si firmu s ročním ziskem 5 milionů Kč (cca 170 000 GBP). V tuzemsku zkrátka odvede 21 %. V UK by spadla do progresivního pásma, kde celkové daňové zatížení závisí na konkrétní struktuře zisků. I když je britská sazba pro větší korporace vyšší, jejich systém je členitější a cíleně podporuje růst menších firem. Náš systém je sice plošší, ale pro menší byznys prokazatelně méně flexibilní.

Živnostníci na křižovatce: Český paušál proti britským odvodům

U OSVČ je situace ještě zamotanější. Český model kombinuje progresivní daň z příjmu fyzických osob (15 % a 23 % pro vyšší příjmy) se sociálním a zdravotním pojištěním. Obrovským hitem je tu paušální daň pro OSVČ s příjmy do 2 milionů Kč. Zahrnuje daň z příjmů i oba odvody do jedné měsíční platby, což razantně seká administrativu a dává jistotu nákladů. Sám to mnoha lidem doporučuji.

Ve Velké Británii funguje takzvaný Sole Trader klasičtěji. Platí progresivní daň z příjmu (Income Tax) v pásmech 20 %, 40 % a 45 % a k tomu odvody na sociální pojištění (National Insurance Contributions – NICs). Ty se štěpí na Class 2, což je poměrně nízká paušální týdenní platba, a Class 4, což je procentuální odvod z profitu. Zásadní rozdíl dělá vysoká nezdanitelná částka (Personal Allowance). Pro rok 2023/2024 je stanovena na 12 570 GBP. Do této hranice neplatíte z příjmů absolutně žádnou daň.

Dejme tomu, že OSVČ vydělá 700 000 Kč (cca 24 000 GBP) ročně. V Česku s paušální daní pošle fixní částku a má klid. V UK zaplatí Income Tax a NICs, ale díky nezdanitelné částce může být jeho daňová zátěž z příjmu v poměru k celkovému výdělku nižší než u nás, pokud nepřekročí vyšší sazby. Administrativa je tam ale pro živnostníky náročnější, vyžaduje detailnější vedení účetnictví a podávání daňového přiznání.

DPH jako tichý zabiják marží

Vedle přímých daní musíme počítat i s DPH. V Česku operujeme se standardní sazbou 21 % a sníženou sazbou 12 % (ta nahradila dřívějších 10 % a 15 %). Britové mají standardní sazbu VAT 20 % a snížené sazby 5 % a 0 % pro určitý okruh zboží a služeb. Rozdíly nevypadají propastně, ale každý procentní bod navíc se propisuje do koncových cen a drtí kupní sílu.

Pro firmu, která je plátcem, je DPH v zásadě neutrální. Skutečný problém vidím v praxi u malých OSVČ neplátců. Nakupují s DPH, ale nemohou si ho odečíst. Hranice pro povinnou registraci k DPH je u nás 2 miliony Kč. V UK je od dubna 2024 podstatně vyšší – 90 000 GBP. Mnoho malých britských podniků tak nemusí řešit plátcovství, což jim dává tvrdou konkurenční výhodu v cenotvorbě a maže hromadu papírování.

Zaměstnanci: Kde se práce skutečně prodraží

Jakmile začnete nabírat lidi, ukáže se pravá tvář systému. České odvody na sociální a zdravotní pojištění jsou brutální. Zaměstnanec odevzdá z hrubé mzdy celkem cca 11 %, zaměstnavatel přihodí dalších 33,8 %. Celkové daňové zatížení práce u nás patří k nejvyšším v EU. Ve Velké Británii se odvádí zmíněné NICs a daň z příjmu. Pro rok 2023/2024 dělají sazby NICs pro zaměstnavatele cca 13,8 % nad určitou hranicí výdělku. To je oproti Česku zlomková zátěž. Pro zaměstnance se navíc sazby NICs od ledna 2024 snížily na 10 % (z dřívějších 12 %).

Čísla mluví jasně. Zaměstnávat v UK je z pohledu odvodů pro firmu diametrálně levnější. Při stejných nákladech zaměstnavatele tak Britové dosáhnou na vyšší čisté mzdy, což logicky zvedá motivaci i kupní sílu. Britská orientace na podporu zaměstnávání je pro rostoucí byznys obrovským plusem.

Byrokracie a reálné podnikatelské prostředí

Sazby nejsou všechno. Z vlastní zkušenosti vím, že britské úřady se skutečně snaží házet byznysu co nejméně klacků pod nohy. Registrace firmy probíhá online a bleskově. Přístup k podnikání je tam celkově liberálnější. Brexit pochopitelně vystavěl nové administrativní bariéry pro obchod s EU, ale pro firmy operující primárně na ostrovech nebo globálně zůstává tamní trh vysoce atraktivní.

Česko se sice snaží zjednodušovat, což ukazuje třeba zavedení paušální daně, neustále se ale potýkáme se složitým daňovým systémem a častými změnami zákonů. Naše daňová správa prošla digitalizací, interakce s úředníky bývá ovšem často zdlouhavá a vyčerpávající. Stát tu neustále balancuje mezi touhou vše kontrolovat a snahou podnikání podporovat.

Když si to jako účetní rozložím na stůl, nevidím jednoho absolutního vítěze. Vše závisí na velikosti, ziskovosti a plánech vaší firmy.

• Pro malé OSVČ s nižšími příjmy boduje Velká Británie díky vysoké nezdanitelné částce a nižším odvodům na sociální pojištění. Pokud ale preferujete absolutní administrativní klid, česká paušální daň nemá konkurenci.
• Menší a střední firmy s omezenými zisky najdou v UK ráj díky 19% korporátní dani (do 50 000 GBP zisku) a zlomkovým odvodům za zaměstnance. České zvýšení daně na 21 % a extrémní zdanění práce naši konkurenceschopnost v tomto segmentu silně podkopává.
• U větších firem s vysokými zisky se sazby sblížily (25 % v UK, 21 % v ČR). Tam už rozhodují specifické daňové úlevy a investiční pobídky.

Nesmíme ignorovat ani inflaci. Oficiální čísla CPI (index spotřebitelských cen) jsou jedna věc, ale reálné vnímání inflace je subjektivní. Nákupní košík rodiny s dětmi vypadá jinak než u single člověka, stejně tak se liší výdaje výrobního závodu a softwarového studia. Vyšší daně a odvody se vždy propíšou do cen, nižších zisků nebo menších čistých mezd. V UK je průměrná mzda výrazně vyšší než v ČR, což tamní vyšší životní náklady kompenzuje, a právě nižší odvody za zaměstnance tuto kupní sílu pomáhají držet nad vodou.

Jako praktik chci od státu hlavně předvídatelný a stabilní systém, který podporuje inovace a růst, a nestojí na chaotických změnách. Británie, i přes brexitové šrámy, působí vůči menšímu byznysu a zaměstnávání mnohem přátelštěji. Česko má obrovský potenciál, ale bez radikálního snížení zátěže práce a zjednodušení předpisů budeme v globální konkurenci ztrácet dech.